Děkuji, pane předsedající. Tak jsem se přece jenom dočkala. Každopádně jsem, dámy a pánové, chviličku přemýšlela, a samozřejmě, paní ministryně a pane ministře, jestli má vůbec cenu ještě přijít a říct tady nějaký svůj názor, protože ta přestřelka opravdu někdy v místech byla až o věcech, které sem prostě nepatří.

Za KSČM mohu říci jenom to, a všichni to tady víte, že my náhradní výživné prosazujeme i vlastním zákonem, který tady leží už tři roky. A není to poprvé, kdy jsme se pokoušeli o to náhradní výživné, aby tady bylo. To, že víceméně nám náš návrh byl vlastně zabit díky tomu, že se čekalo tady na vládní návrh, který doznal velkých změn, než tedy původně paní ministryně chtěla na nějaké té koaliční dohodě, tak o tom asi tady říkat nemůžeme, ale ten konečný výsledek pro KSČM není úplně jednoznačný. Musím říci, že z toho konečného návrhu, který tady dnes máme a o kterém budeme hlasovat, nejsme šťastni ani my. Ano, ten princip pomoci těm nejpotřebnějším my rozhodně podporujeme a stojíme si za tím. Na druhou stranu tak, jak to vlastně bylo určeno a jak dnes máme hlasovat, si myslíme, že v té praxi - a bylo to tady řečeno některými mými kolegy - to může přinášet opravdu velké problémy. Proto bych byla i zato velmi ráda a myslím si, že bych se vůbec nezlobila, kdybychom se třeba domluvili o nějakém doprovodném usnesení, že by to vyhodnocení po tom roce, nebo dvou letech mělo přijít. Ale s tím vyhodnocením i další legislativní náměty, které by právě systémově měnily tu situaci, respektive tu legislativu, která by měla reagovat právě na tu praxi.

Bylo tady řečeno i o těch exekucích, že Úřad práce bude zahlcen. Obávám se, že to tak je. Myslím si, že celá koncepčnost Úřadu práce by měla být vlastně změněna a dlouhodobě změněna na základě přijatých legislativních změn. Obávám se, že při této změně, která zřejmě projde, bohužel ten Úřad práce, i když samozřejmě ty náklady jsou uvedeny, tak na to prostě reagovat okamžitě nebude umět a ty personální problémy tam budou značné. Také víme všichni, že ten trh práce je problémový v tom, že naše úřednice na Úřadu práce se ve velké míře často neudrží. Je tam velká proměna v tom, že nám prostě odchází, když zjistí, jaká je to práce, jaká je to činnost a za jaké peníze. V tuhle chvíli si myslím, že by měl být především úkol číslo jedna, paní ministryně, stabilizace Úřadu práce a především změna Úřadu práce ne na dávkový Úřad práce, ale na Úřad práce, kde se opravdu řeší zaměstnanost a další přidružené věci.

Náš návrh také mířil na to, že jsme měli dán koeficient pro rodiny, které si o to můžou žádat. To znamená, kde byla hranice příjmu pro rodiny, které si můžou žádat o tuto dávku. Já to říkám natvrdo, je to prostě dávka, my se toho nebojíme. Na druhou stranu opravdu za tím vidíme ty rodiny, kde ta potřebnost pro ty rodiče je. Tento návrh to neobsahuje a myslím si, i po té diskusi, kterou jsme vedli a chtěli jsme to tam původně dát, že jsme od toho potom ustoupili, protože si myslíme, že ani v této Poslanecké sněmovně by pro tento návrh asi nehlasovali. Obávám se toho, že ale to bude mít možná tu velkou míru zneužitelnosti v celém tom systému.

Možná bych zde také trošku zamířila do řad starostů, protože v té předchozí diskusi bylo řečeno, jestli to je systémové, nesystémové, a tak dále. Za nás třeba nevnímáme v této chvíli a v tento okamžik v souladu s tímto návrhem zákona nesystémovost 6 tisíc korun jednorázová pro pomoc samoživitelům.

Protože tento zákon, tento návrh, ač máme k tomu mnoho výhrad, tak cílí právě na ty nejpotřebnější, to znamená na ty, kteří to opravdu potřebují. Já jsem třeba v mnoha případech i říkala, a vnímám to právě z praxe, podle čeho jsou vlastně zmíněné ty parametry, kdo by měl na ten jednorázový návrh šesti tisíc korun v rámci samoživitelů nárok. Já se netajím tím, že my v Ústeckém kraji máme dosti velké procento zneužívání obecně sociálních dávek. A to je prostě holý fakt. A i v rámci samoživitelek jsem taková, že se obávám, že i každá samoživitelka prostě nebo samoživitel nemusí být vždy samoživitel. A já si myslím, že právě ti, kteří opravdu třou tu bídu, kteří se snaží, aby své děti uživili, protože ten druhý partner třeba neplatí, tak se bavíme třeba o čtyřiceti, padesáti procentech. Ale druhých padesát procent samoživitelů, kteří jsou nějak evidováni jako samoživitelé, prostě toho druhého partnera mají. Ať se vám to líbí nebo ne, ta situace z praxe opravdu to ukazuje. Akorát to prostě nemáme nikde systémově uvedeno a prostě my ty lidi, nebo respektive ty rodiny ani nedonutíme, aby se to nějak evidovalo, protože tím pádem získají nějaké dávky navíc. A proto si myslím, že by především Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo mířit na tu systémovost, aby se právě oddělilo to zneužívání a právě ten dopad na ty potřebné, kteří to opravdu potřebují. A není to jenom v oblasti samoživitelů a samoživitelek. Říkám to proto, protože i těch šest tisíc korun vlastně my nemůžeme oddělit, jestli to bude pro ty potřebné nebo nepotřebné. A nezlobte se na mě, třeba i nárok na přídavek na dítě. Co mají dělat ty rodiny, které třeba mají o tři stovky více a už na ten nárok mít nebudou. A tím pádem, kdyby se schválilo šest tisíc korun, tak prostě na něj také mít nárok nebudou. Je to stejné jak u porodného. Prostě rozdíl často velmi - pět set, tisíc korun - dělá jenom to, že není nárok na porodné a v tomto smyslu také. Proto i tento návrh podpoříme, protože tam si myslím, že opravdu se cílí na ty potřebné a je to to procento, které opravdu potřebuje pomoci.

My jsme také přemýšleli, jestli je opravdu dobré mít tam uvedeno jenom ty dva roky, kdy se pomáhá, anebo jestli, jak je návrh paní Richterové, to neprodlužovat po těch 24 měsících, pokud ten nárok je. Já musím říci, že ještě sami nejsme rozhodnutí, ale přesně to ukazuje ten problém. A mě velice mrzí, že tady tvrdí někteří poslanci, že Ministerstvo spravedlnosti na tom pracuje. Neudělalo vůbec nic. Neudělalo. A je mu to v podstatě úplně jedno. Protože původní mechanismus měl být, že Ministerstvo práce připraví ze své strany nějaký návrh a Ministerstvo spravedlnosti do toho dá ty nové nástroje, které by měly pomoci a fungovat v systému. Neudělalo nic, a proto my se tady bavíme jenom prostě o nové dávce. Je to tak. A nemyslím si, paní ministryně, protože nám to říkala na výboru pro sociální politiku paní ministryně Maláčová, že to je systémové řešení. Není. Protože se systémovým řešením má přijít Ministerstvo spravedlnosti a nezlobte se na mě, za dvě volební období, co jsem tady, neudělalo vůbec nic. A to ať se tady můžete předhánět, někteří kolegové, že se dělá nebo nedělá, prostě se neudělalo nic. Ani v rámci, v těch exekucích možná, těch dlužníků částečně, ale víceméně si myslím, že pro tu praxi a tak jak se bavím s těmi neziskovými organizacemi, které pracují s těmi lidmi, tak systémově se v této Poslanecké sněmovně za posledních osm let nedělá nic. Mně tady chybí, opět to řeknu, ta koncepčnost, ta systémovost, to navázání. Absolutně nic. Bavíte se tady, že by mělo fungovat školství nebo propojenost školství, Ministerstva práce, Ministerstva zdravotnictví a dalších, Ministerstva spravedlnosti. Ono je to potom těžké, když ta ministerstva mezi sebou nedokážou komunikovat ani na půdě tady, vlády a respektive i výborů, natož aby pak systémově to fungovalo v té praxi. Musím říci, že to je otázka, je to většinou právě na hrb těm samosprávám a těm krajům, které to pak dokážou koordinovat a snaží se, aby v tom terénu to fungovalo.

Takže děkuji moc.