Dobrý den, kolegyně a kolegové. Rada České televize by podle zákona měla být orgánem, který má jménem veřejnosti kontrolovat činnost. Dlouhá léta se ovšem tento paragraf vykládá tak, že rada má kontrolovat hlavně hospodaření. Já se domnívám, že by měla však především kontrolovat to, co veřejnost od České televize čeká, tedy obsah vysílání. Dramaturgie je ale to poslední, co rada kontroluje nebo dokonce ovlivňuje. Co se bude natáčet, co se bude vysílat a proč, kdo bude placen za tvorbu - to zůstává v rukách managementu, který je prakticky nekontrolovatelný. 

Nejvíc na očích je zpravodajství, které dělá spoustu chyb a za které nikdo není odpovědný. Nevyvozují se žádné důsledky a chyby se stále opakují dokola. Mnoho otazníků veřejnosti se ale vznáší i nad pořady, nad dramatickou a dokumentární tvorbou, hudebními pořady, tvorbou pro děti a mládež a hlavně koncepcí sportovních přenosů. A právě k této problematice bych chtěla uvést následující. Vládní koalice připravovala komplexní novelu zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, ale nakonec upřednostnila cestu několika menších novel, z nichž ta první má měnit způsob volby několika mediálních rad. Je dobře, že se legislativa bude měnit postupně a ne najednou? Bylo by dobře, kdyby vládní koalice své záměry nejdříve zveřejnila, získala si pro ně podporu minimálně u odborné veřejnosti a nejlépe formou odborné konference, kde by si vyslechla polemiku a zapracovala námitky dříve, než se ve Sněmovně při čtení ve výboru ukážou jako špatné. Silou protlačovaná Sněmovnou není nejlepší způsob, jak zjistit, že prosazovaný nápad nebyl úplně ten nejlepší.

Dle názoru mnohých odborníků, kteří se zabývají mediální legislativou mnoho let, je způsob volby mediálních rad úplně to poslední, co je třeba měnit. A čím by se mělo začít? V první řadě vynucením dodržování zákona tam, kde to lidé nejvíce kritizují, dodržováním nestrannosti a objektivity zpravodajství, a to i v tak obtížných situacích, jaké nastávají nyní v souvislosti s válkou. Jednozdrojová informace je jednozdrojová, i když ji vypráví mluvčí napadené Ukrajiny. A válka znemožňuje podávání objektivních zpráv, pokud nestojíme na bojišti sami, ale vezeme se na něčím tanku. Neustále je třeba odkazovat na primární zdroje a nevydávat (nesrozumitelné) za informace.

Zpravodajství je a musí být bezpříznakové. Nesmí být zřetelné, na jaké straně redaktor a hlasatel stojí, i kdyby stál na okraji masového hrobu. Nepřijatelná jsou přídavná jména a příslovce hodnotící cokoliv a kohokoliv, včetně slůvek demokratický nebo totalitní. Na klasifikaci by měl redaktor zapomenout, zejména na nálepky o hybridních hrozbách, Putinových trollech či dezinformacích tam, kde nejde o informaci, ale o odlišnou interpretaci skutečnosti a názoru. Říkat dnes kategoricky, co je a co není pravda, může jen ten, kdo na tom bojišti stojí, což není ani jeden z novinářů. Otázky je třeba klást otevřené, nikoliv konfrontační. Redaktor zprostředkovává názor hosta, nikoho nezajímá názor jeho nebo jedné paní, anebo kdo co povídal. Dále je nutné dodržovat nestrannost a vyváženost.

A ptáte se tedy čemu věřit? Existuje pět otázek připisovaných starověkému učiteli rétoriky v Římě, Hermagorovi z Temnosu (?), který má zpravodajství jako shromažďování informací odpovědět: kdo, co, kdy, kde a proč. Každá otázka by měla mít věcnou odpověď, uvádět pouze fakta, která je nutná uvést, aby byla zpráva považována za úplnou. Důležité je, že na žádnou z těchto otázek nelze odpovědět prostým ano nebo prostým ne. Posléze převzal tyto vzorové otázky také Aristoteles, který ve svém díle v Nikomachovské etice popisuje úkol podávání zpráv. Toto jeho dílo můžeme považovat možná v uvozovkách za začátek zpravodajství. Vše ostatní mimo odpovědi na těchto pět otázek je komentář někoho, názor někoho, někoho mínění a jakási domněnka. Když si uvědomíme, v jakém století tito velikáni žili, co je obsahem jejich děl a jak moc se dnešní zpravodajství, zvláště v České televizi, odchýlilo od původního úmyslu, což bezpochyby byl jediný a správný úmysl, a to předání co nejpřesnější informace, jak se něco událo, kdo nebo co to způsobil. Rozhodně to nemá být zamlčování a nemá to být ani manipulace s informacemi.