Do seznamu prioritních staveb se přitom pozměňovacím návrhem dostala i stavba plavebního stupně Děčín a Přelouč, ty však k páteřní infrastruktuře nepatří. Projednávána novela se zaměřuje hlavně na zjednodušení získávání pozemků pro výstavbu, u jezu v Děčíně ani v Přelouči se však vlastnictví pozemků neřeší, žádné majetkové spory zde nejsou.

Nabízí se pak otázky, proč dvě stavby jezů mají figurovat vedle opravdu zásadních staveb jako jsou dálnice či hlavní železniční tratě. Jejich zařazení na seznam je čistě účelové a stojí za tím především dobrý lobbying rejdařů a zastánců megalomanských vodních projektů, je to prostě tzv. “salámovka”.  Skutečným důvodem, proč za více jak 25 let všechny pokusy o stavbu jezu v Děčíně a u Přelouče skončily ještě ve stádiu návrhů, je mimořádný přírodní význam obou lokalit. V případě Děčína se jedná o lokalitu dolní Labe. Labe je na svém dolním toku jedinou velkou českou řekou, která není významně regulována, je to tak řeka přirozeně proudící, která umožňuje existenci unikátního ekosystému, který je chráněn i v rámci soustavy evropských chráněných území Natura 2000. Podobná situace je i v případě stavebního stupně Přelouč. Na lokalitě žije řada Naturou chráněných druhů živočichů a ze strany Evropské komise je již řadu let tlak na zařazení lokality “louky u Přelouče” mezi naturové oblasti.

To, že jsou obě lokality unikátní z celoevropského pohledu, naše vláda ignoruje. Více než o veřejný zájem zde jde o zájem betonářské lobby a jednotlivců, pro které by byl převoz zboží po Labi konkurenční výhodou pro jejich byznys. Zaplatíme to ale my všichni.