Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci. Jak jsem poslouchal projev pana navrhujícího, poslance Hniličky, tak hned bych některé jeho teze podepsal. Nicméně se potřebuji více zabývat tím, co je psáno v návrhu novely a jaké to může mít důsledky. Samotná Národní agentura pro sport nebo Národní sportovní agentura, její vznik, proč ne? Dovolím si říct, že sport obecně na Ministerstvu školství spíše stagnuje. Není mu věnována patřičná pozornost. Chtělo by to zlepšit mnoho procesů, které tam jsou. Národní sportovní agentura by toto mohla zajistit, pokud by byla dobře vedená, dobře spravovaná, pod kontrolou, a tak dále.

S čím nemůžu souhlasit, je to, jak je Národní sportovní agentura definovaná v novele zákona. Asi bych měl ještě říci, že pokud se řekne sport, tak pod pojmem sport pravděpodobně vnímám něco jiného než většina společnosti. Řekl bych, že pod pojmem sport vnímám hlavně to, že lidé jdou sportovat. Děti, mládež, amatérští sportovci ve svém volném čase sportují. To, co se vybaví většině lidí, tak to je takzvaná sportovní zábava. Sportovní zábava je jednoduchá. Člověk sedí na gauči nebo v hospodě u piva a sleduje, jak někdo jiný sportuje. Ale u nás se těší větší oblibě ta sportovní zábava, nikoliv ten sport jako takový. Nicméně k tomu pravděpodobně řeknu daleko více, až se bude jednat o rozpočtu.

Neznám ani jiné odvětví, kde by byl tak rozsáhlý klientelistický systém, jako je ve sportu. A souhlasím s předkladatelem, poslancem Hniličkou, a jsem mu nápomocen v čemkoli, kde se bude snažit omezit klientelistické prostředí, prokorupční prostředí tak, aby byla dohledatelná každá koruna z veřejných peněz, kam putuje, tak, aby se neztratily někde v černé díře jako se to bohužel stává nyní. A těmi veřejnými penězi nemyslím jenom dotace z ministerstva, těmi myslím i veřejné peníze z krajů, z obcí.

Návrh má některá pozitiva. Jako jedno z pozitiv bych uvedl kupříkladu § 6 b odst. 2, kde si předkladatelé kladou za cíl jasná pravidla pro to, komu nebude udělena dotace. Je zde řečeno, že nebudeme podporovat doping, nebudeme podporovat v žádném případě subjekty, které se snaží ovlivnit soutěž. Nebudeme podporovat subjekty, které poruší podmínky čerpání dotace. Toto je velice pozitivní, to nebylo dosud extra zvykem.

Nicméně zde chybí, a já už jsem to i dříve vyčítal, trochu větší snaha o požadavek transparentnosti všech subjektů v oblasti sportu, tedy i těch subjektů, které dále přerozdělují dotace. Tam už nevidíme. My vidíme z těch veřejných peněz, komu ty peníze jdou, jaké sportovní organizaci, ale už nevíme, nevidíme dál, kam je přerozdělí. Narážím vyloženě na sportovní asociace, které jsou vlastně soukromým subjektem, jsou spolkem a nemusí vůbec dávat informaci o tom, jak hospodaří se svými penězi, zejména s těmi penězi, které získají z veřejných zdrojů.

Malé plus také vidím i v tom, že návrh, to je v § 6 b odst. 3, se snaží o víceleté financování, což bych podtrhl, že v oblasti sportu, kdy trenér se má zejména starat o své děti a nikoliv psát žádosti každý rok a čekat několik měsíců, než mu ta dotace dorazí. Pokud toto víceleté financování je zejména na financování činnosti těch trenérů a těch tělovýchovných jednot, které se starají o amatérský sport, tak to jednoznačně vítám. Je potřeba doopravdy jim zajistit nějaké zázemí, je potřeba, aby ty peníze přišly už 1. ledna nebo 2. ledna, ne aby se stávalo, jako se to stalo minulý rok, že některé dotace na projekty, ačkoliv bylo zažádáno včas, tak dorazily asi o devět měsíců později. Takže víceleté financování vítám, je to možné, ačkoliv u nás se moc neuplatňuje, v zahraničí je to už běžnější.

Co na návrhu postrádám, je tvorba pravidel pro získání té dotace, jak v samotné agentuře, ačkoliv poslanec Hnilička zmiňoval, že je to jeho cílem, mít jasná a transparentní pravidla, a odstranit ten lidský faktor, který to přerozdělí trošku někam jinam, tak mi schází i nějaký právní rámec, aby i tato jasná pravidla pro přerozdělování dotací měly i ty další subjekty v řadě. To znamená, i ty asociace, které to dál rozdělují. Tam narážím právě na to klientelistické prostředí. A zejména na té nejnižší úrovni, kde jakmile Franta nezná Honzu, tak se pomalu může s dotací nebo s nějakým nárokem od těchto subjektů rozloučit.

Jako velkou nevýhodu vidím to, že Národní sportovní agentura bude ústředním orgánem státní správy. Bude kompletně vyjmuta z rozhodování vlády. Vláda na ni nebude mít vliv a nebude mít ani jakoukoliv páku na jejího předsedu. V tomto jsem hodně v rozporu s předkladateli. Upřímně řečeno, myslím, že vláda by měla mít politiku i v oblasti sportu, tuto politiku zadávat a Národní sportovní agentura by měla tuto politiku naplňovat. Ale politika je něco, co by mělo vzejít i od vlády, něco, co by mělo být kontrolovatelné, co by mělo být... Měla by se zodpovídat i Poslanecké sněmovně. My, když nyní chceme něco ve sportu, můžeme interpelovat ministra, pod kterého to spadá, ale jakmile to bude ústřední orgán státní správy, tak zde už nemůžeme nic. To je jako kdybychom nyní chtěli interpelovat Úřad pro hospodářskou soutěž nebo Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Nemůžeme. Takže tady to vidím jako velké minus.

Předseda, který je jmenovaný a odvolávaný vládou, ale, a to jsem si tady vytáhl, může být odvolán, pouze pokud poruší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Tady před tím bych hodně varoval, tím pádem dle praxe, dle různých výkladů je de facto neodvolatelný. Co je to hrubé porušení svých povinností?

Já mohu říct, není to tak dávno, když se podívám, bývalá ministryně školství paní kolegyně Valachová vlastně rezignovala na svůj mandát jenom na základě toho, že jeden z činitelů ve sportu navštívil její náměstkyni. Říkám to správně, určitě, prostřednictvím pana předsedajícího jsem se nyní obrátil na kolegyni Valachovou.

Tohle je hrubé porušení povinností předsedy agentury? Já bych řekl, že nikoliv. Ale dokud je to na ministerstvu, tak ano, toto můžeme vnímat. Je to přímý vliv nějakého subjektu, kterému je přidělována dotace, a tento subjekt se snažil lobbovat přímo na ministerstvu. Což vidím tady, že předseda Národní sportovní agentury by byl tímto úplně nepostižen. Takže tohle vidím, že ten předseda je vlastně nedotknutelný, rozhoduje o Národní sportovní agentuře, má pod sebou rozpočet, diktuje, jaká budou pravidla. Z mého pohledu se vlastně předsedou Národní sportovní agentury stane takový sportovní diktátor v naší zemi, který bude neomezený ve svém působení. Zejména také to, že si jmenuje dva své místopředsedy, aniž by vůbec nějaké výběrové řízení probíhalo, aniž by zohledňoval jakékoliv další standardní postupy.

Co je zajímavé, tak je vyjmutí předsedy ze zákona o střetu zájmů. Nechci předjímat, asi je tady jediný poslanec, který má ambice na to býti předsedou Národní sportovní agentury, ale varoval bych před tím, aby poslanec nebo senátor byl vyjmut ze střetu zájmů právě v tomhle. Asi ačkoliv si pana předkladatele dost vážím, tak rozhodně bych protestoval proti tomu, aby byl poslanec předsedou Národní sportovní agentury, aby byl v tomto jasném střetu zájmů. Přistupuji k tomu i tak, že netušíme do budoucna, kdo to bude. Takže mluvím obecně a hodně se zabývám i tím, jak může být toto zneužito.

Další věc, co je nestandardní na této sportovní agentuře, tak to je ojedinělý dozorový orgán agentury, který bude tvořen vlastně z pěti poslanců, z pěti zástupců vlády, dá se říci. A zde bych zase upozornil, je to naprosto nestandardní řešení, kdy nic podobného nemáme. Když už, tak dozorový orgán, aby byl jmenován Poslaneckou sněmovnou, ale ne aby to bylo přímo pět poslanců opět vyjmutých ze zákona o střetu zájmů. Takže myslím, že tam je, že pokud poslanec vykonává někde dozorovou činnost, tak za tuto činnost nebere odměnu. V tomto případě by to tak bylo.

Co beru jako pozitivum tohoto návrhu, tak je rejstřík a snaha o digitalizaci. Ten rejstřík není nic nového, ten už v zákoně o podpoře sportu máme nyní. Už nyní by měl být rozběhlý, už by měl fungovat půl roku. Už půl roku bychom měli vědět a měli bychom být digitalizováni a měli bychom mít představu o tom, jaké máme sportoviště, jaké máme kluby, kdo je tam trenérem, kolik členů tam sportuje. Měli bychom mít přehled o tom, kolik je jich přihlášeno v jakém sportu, jestli se duplikují, nebo jestli je jich přihlášeno ještě víc. To už by mělo fungovat nyní. Nicméně jsem rád tomu, že pokud Národní sportovní agentura projde, že si toto vzalo za své právě díky digitalizaci může být snadnější a jednodušší přidělování dotací pro sport. Protože už přesně víme, kdo kde sportuje, kdo si kde zaslouží větší nebo dotaci vůbec na činnost. Víme, máme přehled o tom, kde jsou potřeba vůbec nová sportoviště. Podle toho, kde kdo sportuje, kde se kdo hlásí k tomu.

Takže závěrem bych uvedl, že vítám snahu o to, že se bude dít něco v oblasti sportu, zejména v oblasti sportu amatérského, nikoliv sportovní zábavy, která je bohužel pro mnoho lidí důležitější. Ale v návrhu vidím tak moc problémů, že je snad nebude možné ani řešit v druhém čtení. Proto, a přihlásím se pravděpodobně k tomu i v podrobné rozpravě, bych dal návrh na vrácení k přepracování a zejména s tím důrazem, aby byly odstraněny všechny výjimky, aby zákon o podpoře sportu byl v souladu se zákonem o střetu zájmů, se služebním zákonem. Aby byly odstraněny veškeré nestandardnosti jak v řízení, tak v kontrole agentury. To je velice důležité. A jako zásadní bod, aby bylo přepracováno to, že Národní sportovní agentura bude ústředním orgánem státní správy. Nejlépe, pokud by zůstala na úrovni v gesci ministerstva. Nebo pokud nemá být v gesci ministerstva, aby zůstala na úrovni vlády. Aby vláda měla odpovědnost za tuto agenturu. A my jako kontrolní orgán, který má hlídat vládu, abychom mohli kontrolovat i vládu, že má politiku v oblasti sportu a tuto politiku naplňuje. Děkuji.