Jen slepí neviděli a hluší neslyšeli…

„Kéž byste jen mohla vidět zasmušilost, bolest a výraz mizérie v očích a tvářích našich černých spoluobčanů, kteří normálně překypují radostí, pohodou a dobrou náladou.

Musím se proto na vás obrátit s výzvou, že

a) pokud Mugabe uspěje a získá prostou většinu 51 míst nebo více, nebo pokud se mu podaří získat přeběhlíky z jiných stran, je životně důležité pro naše přežití jako svobodného národa, abyste označili volby za neplatné z důvodu oficiálních zpráv o masivním zastrašování bránícím svobodné volbě velké většině občanů……..“

Kolik hluboké pravdy, předvídavosti a jasnozřivosti je v těchto slovech adresovaných tehdejší předsedkyni britské vlády Margaret Thatcherové a napsaných v soukromém dopise datovaném 1. března 1980, v době sčítání hlasů po prvních tzv. svobodných volbách v Rhodesii- Zimbabwe.

Ani Margaret Thatcherová se už neodvážila zastavit kolesa, která uvedli do pohybu její labourističtí předchůdci, a v Zimbabwe zanedlouho začala doba mugabovského temna.

Autorem dopisu je generál Peter Walls, vrchní velitel ozbrojených sil Rhodesie, Zimbabwe-Rhodesie a půl roku dokonce i samotné Zimbabwe, od jehož úmrtí v pátek uplyne 8 let.

Peter Walls patří k hrdinům bránícím hodnoty západního světa proti teroristickému běsnění skrytému za závoj tzv. národně osvobozeneckého boje a marxistické ideologie v jižní části Afriky. Navazujíc na nejskvělejší tradice vojenského umění spojené s generálem Robertem Baden-Powelem nebo kapitánem Frederickem Courteneyem Selousem vybudoval malou, ale o to údernější vojenskou sílu, která dokázala v 70. letech minulého století čelit mnohonásobné přesile vojenských uskupení zimbabwské národně osvobozenecké armády (ZANLA) a zimbabwské národní revoluční armády (ZIPRA), vydatně podporovaných frontovními státy Mosambikem (po získání samostatnosti od Portugalska) a Zambií a samozřejmě světovým komunistickým hnutím v čele se Sovětským svazem. Jednotky generála Wallse patřily ve své době spolu s izraelskou armádou k nejefektivnějším vojenským uskupením, která vznikla z nutnosti hájit ostrůvek kvetoucí civilizace často nejen proti vnitřním nepřátelům a nejbližším marxismem pomýleným sousedům, ale i proti nepochopení a naivitě světového společenství. Výpady rhodeských ozbrojených komand na území nepřátelských států za účelem likvidace teroristických základen ZANLA a ZIPRA patří k mistrovským kouskům umění preventivní obrany.

Dlouholetý boj s agresorem dával tušit, co čeká nešťastné obyvatele země, dostane-li se jeho představitel k moci. Pochmurná očekávání vedla k odhodlání generála Wallse varovat britskou ministerskou předsedkyni Thatcherovou jako opětovného koloniálního správce, před možným dopadem volebního vítězství Roberta Mugabeho na podobu příštího uspořádání země. Mugabe zvítězil a britská vláda, stejně jako i vlády většiny dalších demokratických zemí zavřely oči před zjevnými manipulacemi s voliči i volebními výsledky, jak na ně upozorňovali nezávislí pozorovatelé, a výsledek uznaly. Ďábel vešel otevřenými dveřmi a spolu s ním začalo období nejhlubšího temna s nepředstavitelnou krutostí, zpočátku zejména vůči černému obyvatelstvu, která však postupně, jak Mugabeho autorita slábla, přecházela v teror zasahující i bílé farmáře. Dochází k úpadku nejen veškerých morálních hodnot a lidské důstojnosti, ale i strmému hospodářskému poklesu vrcholícímu katastrofou v podobě celkového zhroucení měny a všech oficiálních ekonomických procesů. Miliony lidí se staly žebráky ve vlastní zemi nebo bezprizorními uprchlíky v zemích sousedních.

Generál Walls i přes své obavy a interní nesouhlas s novým režimem zůstává novému vedení loajální a v rámci tzv. politiky všeobecného usmíření nadále zůstává ve funkci velitele ozbrojených sil s úkolem integrovat revoluční a teroristické bandy do armády nového státu. Dva kohouti na jednom smetišti však příliš dlouho nevydrží a tak s plynoucím časem roste mezi oběma dlouholetými protivníky nedůvěra. Mugabe má strach z atentátu a podezřívá Wallse z jeho přípravy. Walls na to sice reaguje se slovy, „Kdybych zradil, už jste mrtev“, ale raději podává rezignaci a odchází do exilu ve Východním Kapsku v Jižní Africe.

Mugabovské temno trvalo 37 let a diktátor byl odstraněn teprve vojenským převratem v listopadu loňského roku. A 30. července tohoto roku půjdou občané Zimbabwe poprvé od tzv. „osvobození od vlády bílé menšiny“ v roce 1979 ke svobodným volbám. Volbám, jichž se poprvé nezúčastní ani Robert Mugabe a po dlouhé době ani jeho dlouholetý odpůrce z pronásledované opozice Morgan Tsvangirai, který zemřel v únoru letošního roku.

Favoritem prezidentského úřadu je Emmerson Mnangagwa. Slíbil svobodné a spravedlivé volby a svůj slib zatím dodržuje. V případě jeho vítězství nezbývá než věřit, že s přibývajícími křížky se definitivně dokázal rozejít s politikou, jejímž nejbrutálnějším výrazem bylo masakrování civilistů z kmene Ndebele příslušníky paramilitárních organizací, tzv. operace Gukurahundi v letech 1983-1987, kdy sloužil jako ministr národní bezpečnosti v Mugabeho vládě.

Kletba, kterou ve své tehdejší funkci Emmerson Mnangagwa nad opozicí vynesl 4. dubna 1983, visela nad veškerou zimbabwskou politikou až do svržení Mugabeho v loňském roce. Mnangagwa tehdy pronesl: „Pochváleni budiž ti, kteří jdou po cestě, jak jim vláda  ukazuje, neboť jejich dny na této zemi budou zmnoženy. Ale běda těm, kteří si vybrali cestu spolupráce s nesouhlasícími, neboť jejich dny na této zemi zkrátíme.“ (citováno z knihy Davida Coltarta „The Struggle Continues – 50 years of Tyranny in Zimbabwe“). Naskočí staršímu čtenáři asociace s propagandistickým dílem „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“ promítaným v době nejhlubšího temna komunistické hrůzovlády v naší zemi?

Nebo se snad i Zimbabwe dočká výraznější změny a zvítězí Tsvangiraiův nástupce, vůdce opozice Nelson Chamisa z Hnutí za demokratickou změnu? A máme tu ještě dalších více než 20 kandidátů, z nichž někteří se vrátili ze zahraničního exilu, kteří budou usilovat o prezidentskou funkci. Věřme, že volby budou opravdu svobodné a ať zvítězí kterýkoliv kandidát, bude jeho zvolení znamenat nový úsvit svobody a počátek skutečně demokratické správy věcí veřejných v zemi, jejíž historická tradice, krása přírody i pohostinnost a vzdělání obyvatel si to zaslouží.

(převzato z Profilu)