Navržený postup prodloužení smlouvy formou jednacího řízení bez uveřejnění bude tedy velmi složité obhájit.  Není náhodou, že ministerstvo dopravy nyní neargumentuje časovou tísní. Ví, že ji samo způsobilo, když od posledních voleb nebylo ani při dvou ministrech schopno připravit neodsouzeníhodnou soutěž na poskytovatele výběru mýta, či se alespoň domluvit se stávajícím poskytovatelem na přechodném období, než se realizuje výběr nového strážce mýtných bran.

Odvolávat se na technologickou jedinečnost zakázky vidím jako poslední SOS Dana Ťoka. Nemůže to ale obstát v konfrontaci s veřejně deklarovanými nabídkami od dalších společností, které výběr mýta velmi obdobně zajišťují v jiných evropských zemích. Stav exkluzivity vytvořila, či spíše svou nečinností zavinila řada ministrů dopravy, jejichž obrazy lze nalézt na schodišti vedoucímu ke kanceláři současného ministra. Ani jeho nelze z výčtu vyjmout.

Technologická jedinečnost stávajícího poskytovatele tkví bohužel pouze v tom, že do konce smlouvy zbývá šest měsíců a frekventanti budovy nad „Husákovým tichem“ nebudou schopni výběr nového systému či poskytovatele vypsat, natož rozjet a dokončit.

Ministerstvo dopravy za panování nominantů hnutí ANO, své antikorupční rétorice navzdory, postupně vytvořilo podmínky pro to, aby veřejnou zakázku mnohamiliardového rozsahu mohl z důvodu faktické časové tísně splnit pouze jeden určitý dodavatel. Jaký to rozdíl od zlaté doby divokého kapitalismu v českých zemích, kdy i „transparentní“ zakázky byly šité „na míru“ a při losovačce velmi záleželo na ekvilibristice losovací ruky!

Budou – li i ostatní adepti do galerie portrétů vedoucích do kanceláře ministra postupovat nasazeným tempem, nevyhneme se časové tísni ani za tři roky, po 1. 1. 2020.

Ať už se Sobotkova vláda usnesla od roku 2014 v oblasti nové soutěže na čemkoliv, nebylo to beztak nikdy realizováno. Čas odvál sliby novopečených ministrů, že pro ně bude priorita připravit analytický materiál variant výběru mýta po 31. 12. 2016, na jehož základě se vypíše otevřené výběrové řízení – bez preference technologie, s maximálním využitím stávající infrastruktury v majetku státu. Pryč jsou i debaty o možném rozšíření rozsahu zpoplatněné sítě. Namísto toho bychom měli raději přemítat, která z nabízejících se krizových variant nevýběru mýta nadrobí nejméně škody.

Možná by dnes pan ministr Ťok  svá slova z prosince 2014 o tom, že mýtné není prostě problém, označil za unáhlená.