Znovu tedy uvidíme v míře, kterou nám dovolí různou měrou cenzurovaná média, davy především mužů tísnících se na nafukovacích člunech, aby z nich na moři přestoupili do komfortních plavidel Frontexu, jehož posláním paradoxně je obrana evropských hranic před nájezdníky. Z vývoje mezinárodní situace lze usuzovat, že zhlédneme i bouřlivé tlačenice při zdolávání hranic zaslíbených zemí. Podle statistického úřadu EU Eurostat tvoří tři čtvrtiny současné imigrace do Evropy muži ve věku 14–35 let, které bezpečnostní složky západní Evropy označují z důvodu věku i zemí, odkud přicházejí, za rizikové osoby.

Důvody jejich hromadného přesunu jsou rozličné, cíl je však společný – po evropském občanovi požadovat uspokojení svých potřeb.

Podívejme se v tomto kontextu na problém lidských potřeb z hlediska odkazu psychologa Abrahama Maslowa – významného amerického psychologa 20. stol., jednoho ze zakladatelů humanistického proudu v psychologii.

Je známa jeho teorie hierarchie lidských potřeb, kterou znázornil jako pyramidu.

Její základnu, tedy spodní nejširší vrstvu, tvoří fyziologické potřeby. Dvě nejdůležitější složky těchto potřeb – poskytnutí jídla a ubytování – nově příchozím evropské státy v dostatečné míře dopřávají. Hromadné bydlení mužů mladého věku po delší časové období při existenci nutného řádu, jímž se řídí jejich chování, lze přirovnat k životu v kasárnách, což velmi dobře pamatuje každý z našinců absolvujících vojenskou službu. Jistě i v ubytovnách cizokrajných běženců je rozebírána nenaplněnost představ fyzických kontaktů se ženami. Tímto okamžikem se dostáváme ke třetí složce obsažené v základně pyramidy psychologa Maslowa, jíž je sex – z hlediska věku příchozích složka rozhodně nikoli nepodstatná. Míra uspokojení v oblasti fyziologických potřeb, tedy oné základny, ovlivňuje pak rozhodující měrou vyšší vrstvy zmíněné Maslowovy pyramidy, a ve svém výsledku tedy celkové chování člověka. Zatímco první dvě fyziologické potřeby bohatá Evropa hledačům lepšího života hladce pokrývá, poslední jim není schopna bez svého ohrožení zajistit. Tato skutečnost způsobuje již v mnoha příliš vstřícných zemích závažný problém.

Hordy nově příchozích z cizích kultur si přinášejí do Evropy své vzorce chování, jimiž reagují na své rozčarování, kdy skutečnost neodpovídá jejich představám, čímž se dostávají do střetu s normami své hostitelské země. Neochotu přizpůsobit se evropskému způsobu života, vštěpovaný pocit nadřazeného náboženství, zejména pak přezíravý postoj k ženám ventilují násilím na nejslabších. Osamocené ženy, a dokonce i děti se stávají oběťmi znásilnění těch, kteří zde navenek hledají bezpečí.

Přestože je snaha evropských vládnoucích vrstev a zastánců mixáže kultur problémy s uprchlíky zamlčovat, díky současným komunikačním možnostem se lze k potřebným informacím dostat.

Zatímco u nás, bohudík, výrazné kriminální problémy imigrantů nebyly zatím zaznamenány, v jiné zemi, počtem obyvatel téměř srovnatelné s naší republikou, je situace hrozivá. Podle dostupných zdrojů je zločinem znásilnění nejvíce postiženo Švédsko – kdysi chlouba kulturní Evropy, dnes země multikulti politikou morálně zdevastovaná. Dokladem tohoto tvrzení je i vystoupení policisty z kriminálního oddělení v městě Örebro, Petera Springareho, vyšetřovatele těžkých kriminálních deliktů, který udává jako nejčastější kriminální čin znásilnění, přičemž pachateli jsou nejvíce občané s arabskými a africkými jmény. V jiných pramenech se udává, že ve Švédsku jen v loňském roce bylo znásilněno více než šest tisíc žen a podíl žen postižených sexuálním zločinem vzrostl za poslední tři roky z 1,4 na tři procenta. Vezmeme-li v úvahu, že zhruba jednu polovinu z necelých deseti milionů obyvatel Švédska tvoří ženy, jsou tři procenta jejich populace nepředstavitelně hrozivé číslo, dosahující počtu obyvatel menšího města. Tolik žen bude žít do konce svého života pronásledováno hrůzným zážitkem, jenž se nedá z paměti nikdy vytěsnit, a společně s nimi pocit bolesti ponese i mnohonásobně vyšší počet jejich rodinných příslušníků – partnerů, rodičů, dětí.

Snaha tuto trestnou činnost tajit, zkreslovat, či dokonce omlouvat je jedna z největších současných špinavostí odpovědných politiků.

V každé době se vyskytnou nemoudří lidé, kteří opilí svou stoupající společenskou pozicí získají přesvědčení o své jasnozřivosti. Nedávno to byli ti, kdo chtěli opravit přírodu sloganem Poručíme větru dešti. Dnes zase jiní bez znalostí minimálního základu společenských věd vylepšují společnost prostoduchými výkřiky My to zvládneme, a aby si dodali zdání odbornosti, vymysleli pro sebe titulový paskvil „sociální inženýr“.

Lidská pospolitost, až na některé výjimky, je od svého počátku konstruována tak, že se rozrůstá svými příslušníky ženského a mužského pohlaví zhruba rovnoměrně, čímž je zachována její přirozená rovnováha. Jakékoli pokusy novodobých mudrců, jež by nás dovedly k výrazně asymetrickému stavu, kdy by se přiblížil počet uměle dovážených mužů, navíc výrazně odlišné kultury, počtu tuzemců mužského pohlaví téhož věkového pásma, je smrtelným nebezpečím.

Závěr: Nepřirozené navyšování imigrantů – mužů zvyšuje tlak na stále silnější zdůrazňování jejich potřeb, což se v důsledku projevuje jejich narůstajícím násilným chováním. Tím na druhé straně u Evropanů významně stoupá potřeba vlastního bezpečí.

Evropský politik je povinen oprávněnou potřebu svého občana respektovat a bezpečnost mu jakýmkoli způsobem zajistit. Neboť pouze v bezpečném světě lze žít, pracovat a k tomu z výsledků své činnosti pomáhat potřebným. Naše smysluplná pomoc lidem odjinud však musí probíhat formou podpory jejich aktivit v jejich vlastní zemi, nikoli u nás.

Pořád snad máme ještě čas svěřit řízení naší malé a krásné země do rukou těch, kteří nedopustí zatím pouze hypotetickou situaci, kdy se povykující běženec s tuzemcem před vchodem jeho domu dohaduje, kdo že je tady mužem navíc. Hod korunou jako způsob řešení takového sporu se jeví jako nanejvýš nepravděpodobný.

Převzato z profilu.