Vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci,

já jsem poslouchal pozorně projev pana premiéra a tak jsem si trošku připadal, jako bych slyšel vyprávění o jiném světě, než ve kterém žijeme. Jak se holedbal tou daní, sníženou daní na pivo. No já, pokud si pamatuji, tak jsme ty daně měli tři. Že sami ti restauratéři nevěděli, jak to mají účtovat a dostávali za to pokuty.

Jak se tu bil v prsa, jak on chce zabránit tomu Pirátostánu, který by tady vznikl, kdyby Piráti vládli a přijímali tu muslimské imigranty. Tam já bych mu jenom připomenul, jaké má své skvělé bojovnice za Brusel, paní Jourovou a paní Charanzovou. Paní Jourová chce zničit každého, kdo má jenom byť trochu jiný názor, než je ten správný mainstreamový. Dneska každá zpráva, kterou napíšete nebo sdílíte, nějaký článek od nějakého opravdu fundovaného lékaře - byť je to nositel Nobelovy ceny - tak vám přijde okamžitě pohrůžka od Facebooku nebo od jejich sociálních sítí, že tam jsou nějaké nepravdy, že to zjistil nějaký, nevím kdo. A prostě nějaká pravda jiná se nehodí. Takže v tomhle bych trošku pana premiéra brzdil, jak on bojuje a všichni jeho poslanci proti imigraci a v Bruselu to tyhle dvě poslankyně vidí úplně jinak.

Co se týče kauzy Vrbětice, tak to někdo krásně nazval Vrběti psem. Ano, přesně o to šlo. Protože nikdo nevěděl ani, kolik se tam vlastně skladovalo zbraní. Bylo to tak lajdácky hlídané, že jak jsem slyšel, tak by se to tam mohlo stát kdykoliv. Ztratily se údajně tisíce zbraní. Nakonec se objevily u Islámského státu. Takže za mě jednoznačně někdo se potřeboval zbavit nějakého obvinění, tak to prostě nechal vyhodil do vzduchu. Svedli jsme to na Rusko. Já nevím, možná tam ti Rusi byli nebo nebyli.

Každopádně co mě docela zarazilo, jak pan premiér škemral o podporu západních zemí a nějak se jí nedočkal. Slovně nějaký velvyslanec, že jeho podporu máte. Ale nikdo, nikdo, z těch západních zemí nevyhostil jediného diplomata. Oni si totiž dobře spočítali, že by na tom jenom tratili. Že by ty jejich obchody, které provádějí, když my na Rusko uvalujeme embargo a oni okamžitě ty trhy přebírají a obchodují si vesele dál.

Takže kde je ta podpora těch západních zemí, jak tady vždycky říká hlavně ta pravá strana spektra - patříme na západ, patříme na západ. Já nechci patřit nikam, já chci patřit tady, do téhle svobodné České republiky. Ani na západ, ani na východ. Takže nechci patřit na ten západ, který už je z poloviny muslimský. Tady neustále slyšíme, jak se máme dobře a přidáváme, přidáváme, přidáváme, zvedáme platy, No, ony se ty platy zvedly hlavně u těch státních zaměstnanců a zvedají se důchody. To je všechno krásné. Ale nikdo už těm důchodcům neřekne, že třeba když se zvedly důchody o 900, že z toho 720 korun byl mandatorní výdaj, který by musel dát Kačer Donald nebo Včelka Mája, kdyby byli u moci. Navíc bylo nějakých 180, 200, korun.

Takže já ze svého okolí opravdu neznám nikoho ze státních zaměstnanců, který by řekl, že bude volit Babiše, zřejmě se stydí. Ale zato znám důchodce, kteří ho volit budou. Takže se krásně kupují hlasy před volbami. Tady v téhle zemi tahle vláda zlikvidovala téměř do mrtě střední třídu. Já mám kamarády, kteří vlastnili malé penziony, hospody. Dneska už nemají nic. Protože měli s.r.o., byli sami sobě zaměstnancem, měli zaměstnance na dohodu, a než se k nim dostala nějaká pomoc, tak prostě žili z úspor. V té třetí vlně už ani neotevřeli a několik už jich to prodalo a myslím, že skončí většina v exekuci

Takže ano, dostávali kompenzace obrovské takoví, kteří měli hotely, měli 40 zaměstnanců a ta podpora dělala téměř milion měsíčně pro ně. Takže oni říkali, my ani neotevřeme, protože to nepotřebujeme. Máme na elektriku, na nájem, na energie a otevřeme to, až budou otevřené wellnessy a takové, jo. Protože otevírat kina bez diváků, divadla bez diváků... Otevřeli nám sjezdovky, to bylo úžasné. Naši lidé se tam byli na té trávě projet v plavkách. Takže čekám, že otevřete venkovní bazény v listopadu.

Co bylo pro mě úplně nepřijatelné, absolutně nepřijatelné. Já nenávidím supermarkety, nenávidím supermarkety. Jsem zvyklý si zajít do malého obchodu, k řezníkovi, do zeleniny, do pekárny, prohodit pár slov s tím majitelem, s těmi prodejci. Většinou po ránu to člověka neuvěřitelně nakopne, protože ti zaměstnanci nebo majitelé z těch malých prodejen jsou vždycky vstřícní, usměvaví. Mě to hodně nabíjí.