Máme tu polovinu listopadu, jsem v situaci chvíli za špičkou druhé vlny nemoci COVID-19 způsobené koronavirem SARS-CoV-2 a je před námi důležité období. Období, kdy musíme postupovat tak obratně, aby omezení celé České republiky a jejích obyvatel nepřišlo nazmar. Jen těch peněz, co to stálo. Tentokrát hlavně jednotlivé občany a firmy, stát už na to moc neměl a mít nebude. Což naznačuje, že dost peněz nebude ani na případnou třetí vlnu, to je třeba si uvědomit. Je to drahé, nepříjemné, v řadě rodin tragické a ostatní ztrácejí trpělivost.

Proto považuji za riskantní postupovat dál směrem k rozvolňování bez pořádného plánu, jen tak. Zatím to vypadá, že se zase pojede stylem jako na jaře, vyhoví se té skupině, která se nejhlasitěji ozývá. Takže se první otevřou první a druhé třídy základních škol, bez ohledu na to, jak to dopadalo s mateřskými školami (hodně z nich skončilo v karanténě, některé opakovaně, paní učitelky nebyly vždy dostatečně ochráněné).

Jak to teď bude ve školách? Jak ochráníme paní učitelky? Řádná ochrana by byla respirátor plus těsnící brýle, dezinfekce rukou nebo rukavice. Ale zkuste v tom vydržet celý den. Navíc do toho přišlo rozhodnutí Městského soudu v Praze, které si lidé vyložili, že mají hned odhodit venku roušky a nasadit si je, jen když vidí policistu do 20 metrů od sebe. Plus skvělý nápad MPO otevřít všechny obchody najednou v prosinci (a čekat v dlouhých frontách, až tam bude místo). Paráda.

Co takhle nechat napřed čísla klesnout a následně zvolna otevírat za přísných doprovodných opatření. Popovídat si o rozvolňování můžeme, to jistě, bude to skvělé, ale nemá náhodou být cílem celé akce vymizení nákazy koronavirem z území ČR? Já jen, že okolní státy jsou na tom postupně hůř, druhá vlna je tam v jiné fázi, a máme průchozí hranice (z naší strany, z druhé jsou občas přivřené).