Registr smluv nařizuje zveřejňování smluv pod sankcí jejich neplatnosti. Poslanecká sněmovna schválila návrh novely, kde státní podniky a další dostanou výjimku.  Iniciátor zákona Jan Farský to nazval vykostěním registru smluv. A já s ním v tomto naprosto souhlasím. Výjimek je již tolik, že zákon nedává smysl. Proto budu osobně na plénu Senátu navrhovat zamítnutí poslanecké novely.

Budvar má mít výjimku a jiní ne? Proč?

Jak se však zdá, návrh na zamítnutí poslanecké novely nemá šanci projít. Je tomu tak proto, že se připravuje pozměňovací návrh, který sice odebírá státním podnikům a dalším výjimku, ale to s jednou výjimkou a sice českobudějovickým Budvarem. Přitom neexistuje jeden jediný důvod, který by ospravedlnil, že Budvar smlouvy nebude muset zveřejňovat a ostatní především státní podniky ano. Buď mají pravdu ti, kteří tvrdí, že zveřejňování smluv podniky neohrožuje a pak mají mít povinnost zveřejňovat všichni nebo mají pravdu ti, kteří tvrdí, že je to ohrožuje a pak nemá mít tuto povinnost nikdo. Ale paskvil, kdy má pro Budvar platit pravý opak toho než pro ostatní především státní podniky v žádném případě nepodpořím.

Než diskriminační paskvil tak raději zrušení zákona

Jedním z hlavních principů právního státu je to, že zákony musí platit obecně a ne diskriminačně. A tak nelze schválit protikuřácký zákon jen pro blonďáky či zakázat přecházení komunikace na červenou jen tmavovlasým. Proto v případě, když neprojde můj návrh na zamítnutí poslanecké novely, tak budu předkládat návrh na zrušení celého zákona o registru smluv, neboť i  zákon, který je sám o sobě dobrý, se zcela znehodnocuje, pokud má platit  diskriminačně jen pro někoho. Nelze argumentovat u Budvaru škodlivostí zákona a u ostatních podniků pravým opakem tj. jeho prospěšností.

Výjimka pro Poslaneckou sněmovnu a Senát je nemravná 

Pokud neprojde ani návrh na zamítnutí poslanecké novely ani návrh na zrušení zákona samotného, pokusím se alespoň o zrušení již dříve schválené výjimky pro Poslaneckou sněmovnu a Senát. Považuji  za naprosto nemravné, když zákonodárné sbory uzákonily druhým povinnost zveřejňovat smlouvy, ale sami sobě (a taky dalším nejvyšším státním institucím Kanceláři prezidenta republiky, Ústavnímu soudu, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, Kanceláři Veřejného ochránce práv a Úřadu Národní rozpočtové rady) uzákonily výjimku.