Nabízím pro srovnání trochu jiný pohled na vlastenectví a smysluplné "konečné" obětování vlastního života:

„Po zralém uvažování jsem se rozhodl odejít ze světa, protože nemohu splnit to, na co jsem přísahal při památce svého otce. On padl pro vlast a já bych měl od toho utéct jako zloděj? Je rozkaz opustit území. Já JAKO VOJÁK MUSÍM POSLECHNOUT, SMRT MNE VŠAK TÉTO POVIINOSTI ZBAVUJE. Chtěl jsem být dobrým obráncem vlasti, chtěl jsem hájit to, za co bojoval můj otec. Bohužel, člověk míní, ne Bůh, ale Hitler mění. Prosím Vás, milá maminko, sestry a bratře, nezazlívejte mi, ale odpusťte.“ 24letý Arnošt Hrad

Pokrytectví mediálního světa a světa politiků dokazuje mimo jiné i to, že o těchto ryzích vlastencích nepadlo ani slovo při oslavách 28. října a 100 let České státnosti.

Opět musím konstatovat, že nerozumím uvažování historika a příslušníka AČR, pana Eduarda Stehlíka, který na jedné straně glorifikuje jako hrdiny obyčejné zabijáky bratry Mašíny a na druhé straně zcela opomíjí (pokud jsem něco přehlédl v rámci inflace různých oslav, pietních akcí a kladení věnců, pak se hluboce a kajícně omlouvám) výše a jen pro příklad uvedené skutečné příklady vlastenectví a vzorů vojenské cti - musím se řečnicky ptát i na to, proč tomu tak je. Proč řečnicky? Protože kdo není úplně na hlavu a je schopen racionálního uvažování, velmi dobře tuší, proč a z jakého důvodu se tak děje.

Vážení, takový je náš svět, svět účelovosti, honby za "prachama", PR zviditelnění doslova za každou cenu, mozek vymývajících mediálních kampaní, pokrytectví a srabství mnohých, kteří by měli reprezentovat, vést národ - našich "ctihodných" politiků... Je to svět, který chceme předat našim dětem?

Převzato z profilu.