Někteří novináři, historikové a politici neustále útočí na Čechy, kteří byli de facto po Mnichovské dohodě a dále za Protektorátu Čechy a Morava pod neustálým brutálním a krvavým útlakem nacistů. Proč tito lidé slovně útočí na ty, kteří se museli po Mnichovské dohodě vystěhovat ze svých domovů v československého pohraničí, které najednou přestalo být československé? Ti všichni dnes Čechům vyčítají, že po vyhrané druhé světové válce se zachovali k sudetským Němcům tak, jak se zachovali. To podle mě znamená ještě dost lidsky na tehdejší dobu.

Bohužel těžko se dnes dokážeme vžít do situace, kterou zažili Češi před Mnichovskou dohodou, kdy Sudetoněmecký Freikorps neustále útočil na československé četnictvo, armádu a samozřejmě i na civilní obyvatelstvo. Neumíme se vcítit do každodeního strachu civilního obyvatelstva, které bylo každným dne více a více ohrožováno sudetskými Němci. Nejkrutěji se zachovali sudetští Němci před Mnichovskou dohodou v Habartově, kde bylo několik československých četníků umučeno a zabito.

Nedivím se, že po porážce Třetí říše obyvatelé svobodného Československa odsunuli do Německa většinu sudetských Němců. Ale zdaleka ne všechny.

Sudetští Němci by po České republice neměli neustále požadovat omluvu za odsun. Sudetští Němci mohou být rádi za většinou poklidný odsun z naší vlasti. Oni by měli být rádi i za to, že ti sudetští Němci, kteří kolaborovali s nacismem, nedostali trest smrti. Oni vlastně jako občané Československa zradili svoji vlast. Československo se zachovalo po porážce nacistického Německa velmi vstřícně vůči sudetským Němcům.