Jestliže obě ženy prohlašují, že dezinformace jsou největším rizikem, větším než klimatické změny, mají pravdu. Je však třeba doplnit jednu definici a informaci, pro koho je to riziko.

Z jejich projevů a z projevů jejich stoupenců lze dovodit, že „dezinformace“ je nikoli informace úmyslně nepravdivá, ale informace, která škodí jim. Škodí jim proto, že se ji lidé neměli vůbec dozvědět, aby to neohrozilo protagonisty plánů světového zla, nebo vlastně nejde o informaci, ale názor, nezávislý úsudek, zlu nepříznivý.

Konstatují, že „dezinformace“ je největší „krátkodobé riziko“. Lidé se rozhodují podle informací, které se k nim dostaly, ať už jsou pravdivé, nebo nepravdivé. Pravdivé informace představitele světového zla ohrožují dlouhodobě. Jestliže „dezinformace pokládají za „krátkodobé“ riziko, zřejmě předpokládají, že se s demokracií rychle vypořádají, takže pak už občané o ničem rozhodovat nebudou.

Mají strach, ovládá je panika, protože lidé rozpoznávají, že oni (ony) činí zlo. Jejich cílem nutně musí být, aby lidé nerozpoznávali. Například smlouvy s firmou Pfizer jako celek nebyly veřejnosti zpřístupněny, rozhodující údaje v nich jsou začerněny. Kdyby tomu tak nebylo, hnila by už paní Leyenová v kriminále. Kdyby neměla co tajit, tak by netajila.