Orbánův projev o stavu světa: EU naléhavě potřebuje „strategickou autonomii“ To píše Boris Kálnoky pro švýcarskou Weltwoche. Vybírá nejdůležitější myšlenky z každoročního projevu Viktora Orbána v Baile Tusnad (maď. Tusnádfürdő) v Transylvánii. Podle Kálnokyho byl letošní projev druhý nejdůležitější projev, který kdy pronesl.

Nejdůležitější byl jeho úplně první politický projev v roce 1989, ještě jako studentský vůdce, kdy vyzval ke stažení sovětských vojsk a realizaci národních vizí z dob maďarských válek za svobodu proti Habsburkům. Ze dne na den ho to katapultovalo na scénu velké politiky, včetně mezinárodní. Každý, kdo ho viděl, chápal, že tento mladý muž sehraje v budoucnu pro Maďarsko velkou roli. Orbán se tehdy jevil jako liberál, ale tento projev mohl slovo od slova opakovat i ve svém současném sebeobrazu konzervativce.

To, co řekl letos, bylo důležité, protože představil kompletní analýzu stavu světa, nastínil předvídatelný vývoj do roku 2050, určil místo Maďarska v tom všem a oznámil „velkou strategii“, kterou může Maďarsko uprostřed epochálních změn v našem světě použít. Čas by měl maximalizovat jeho šance na úspěch v tomto novém světovém řádu – protože tyto změny jsou také příležitostí.

Každý, kdo si prostuduje tento projev, může přesně vidět, o co Maďarsko usiluje v příštích několika letech. Díky tomu je text důležitý pro Maďarsko, ale i mezinárodně: Orbán je jedním z mála politiků, kteří jsou schopni veřejně a obecně srozumitelně předkládat komplexní, na budoucnost a akci orientované analýzy, které jinak jen málo odborníků produkuje v těžko srozumitelném jazyce. Taková Orbánova analýza není nikdy osamělým esejem, ale spíše obsahuje analytický potenciál celé jeho vlády a také příspěvky amerických a západoevropských poradců a expertů.

Co tedy řekl Orbán? Přiznal, že podcenil tempo a rozsah strukturálních změn ve světě. Válka na Ukrajině urychlila všechny transformační procesy a zviditelnila brutální pravdu: jak vypadá poměr sil ve světě a co to znamená pro budoucnost.

Západ se rozloučil s národním státem, řekl - na rozdíl od východo-středoevropských zemí, pro které je politika smysluplná pouze v tomto rámci. Pouze národní stát nabízí hodnoty, které umožňují společné jednání na základě společenské morálky. Tento odklon od národního státu, jeho kultury a hodnot ze strany západních zemí je nezvratný. Touto cestou se však východ Evropy nevydá.

Německo-francouzská osa jako centrum evropské politiky, řekl Orbán, je mrtvá. Centrum moci v Evropě se přesunulo do aliance Anglie, Polska, pobaltských států a Ukrajiny. Odvážná teze, ale koherentní: Hnacím motorem evropské politiky jsou v současnosti dva státy, které nejsou její součástí (Velká Británie a Ukrajina) a středovýchodní evropská regionální velmoc Polsko.