Rozhodnout předběžným opatřením, tedy bez slyšení druhého rodiče a dítěte (!) o odnětí dítěte z rodiny je opatrovnický zlý sen. Rozhodnutí Ústavního soudu je tedy správné.

Ale toto rozhodnutí znovu ukazuje na některé nešvary opatrovnické justice.

1. Nedostatečné právní prostředky soudů k výkonu rozhodnutí. Pokud jeden z rodičů odmítá předávat dítě, soud může jen udělit pokutu nebo změnit úpravu péče. Pokuty jsou k ničemu a změna péče trvá. Dochází k dlouhému odloučení, někdy zavržení rodiče. Řešením může být možnost uložit náhradní styk, toto navrhuji v připravované novele rozvodů.

2. Chybějící právní nástroj pro stabilizaci poměrů v rodině v okamžiku běžícího řízení. Předběžné opatření je neadekvátní. Navrhuji prozatímní opatření, které soud vydá v krátké lhůtě a po slyšení obou rodičů.

3. Nařízení střídavé péče tam, kde je zjevně nemožná a rodiče jejím prostřednictvím ničí dítě. Přednostním hlediskem má být zájem dítěte ne rodičů.

4. Absence včasného zapojení odborné pomoci rodičům- psychologů, edukace, rodinné poradny.

A dovětek : Mnoho dětí by si zasloužilo lepší rodiče, ale to z taláru fakt nevyřešíme! A nepokoušejme se o to!

Něco ale změnit lze a reforma rozvodů je v běhu!