Před 20 lety, když jsme jako ČR vstupovali do NATO, jsme ve světě prožívali výjimečně krátké období, kdy se mohlo zdát – a někteří to i tvrdili –, že nastal „konec dějin“. Někteří tvrdili, že cíle Aliance byly definitivně naplněné. A proto je prý NATO třeba rozpustit, a ne ho rozšiřovat.

Dnes, o 20 let později, jsme bohatší o jednu zkušenost, a sice že konec dějin nenastal. Že nenastane nikdy, dokud bude lidstvo existovat. Že nenastane ani konec geopolitiky. A že nikdy nenastane ani konec zápasu různých zájmů a hodnot. Před 20 lety se někomu mohlo zdát, že Aliance má spíše symbolickou hodnotu a že její úkoly, pokud ještě nějaké vůbec zbývají, jsou někde velmi daleko od nás. Dnes můžeme říci, že pokud by se oslabilo, zásadně narušilo, nebo rozpadlo transatlantické politicko-vojenské spojenectví, tak se může ocitnout ve vážném ohrožení nejen bezpečnost naší země, ale naše civilizace jako taková.

Aby k tomu nedošlo, musíme plnit své závazky, například navýšit výdaje na obranu na 2 % HDP.