Vážené kolegyně, kolegové, dobrý den, přeju vám dobrý den.

Dovolte i mně vyjádřit se k takzvanému novému migračnímu paktu Evropské unie. Jasně, konkrétně, věcně a se zdůrazněním těch momentů a souvislostí, které považuji za vážné a důležité. Já si myslím, že prostě ten dokument musíme podrobit důkladné analýze, abychom si řekli, v čem je pro nás nevýhodný a v čem je pro nás výhodný.

Na úvod si dovolím jednu malou poznámku. Je pro nás nepřijatelné, že vláda Petra Fialy a ministr vnitra Rakušan zpočátku tento pakt, tento soubor předpisů a nařízení, aktivně podporovali. Stejně tak je pro nás nepřijatelné a naprosto nepochopitelné, že při závěrečném rozhodování o něm se ve věci takto zásadního významu, ve věci bytostného národního zájmu, zdrželi hlasování. Je to alibismus, pokrytectví a samozřejmě zbabělost. V takto klíčových věcech musí od jakékoliv vlády zaznít ono jasné biblické ano, ano ne, ne, a nikoliv jednoznačné a rezolutní možná, které vyslovila tato vláda. Suverénní a sebevědomá vláda má a musí být buď pro, nebo proti, a nikoliv se schovávat za nekompromisním nevím, jako tomu bylo i v tomto případě.

O co tedy jde? Zástupci členských států Evropské unie, takzvaný výbor Coreper, letos 8. února schválili předběžnou dohodu, které bylo dosaženo mezi předsednictvím Rady Evropské unie a Evropským parlamentem 20. prosince 2023. Dohoda se týká pěti klíčových právních předpisů, které budou reformovat azylový a migrační systém Evropské unie. Tento výbor stálých zástupců rovněž podpořil tři právní předpisy v oblasti azylu a migrace, o nichž Rada Evropské unie a Parlament Evropské unie dosáhly dohody již v roce 2022. Jedná se o tyto tři předpisy. Revize směrnice o podmínkách přijímání, aktualizace kvalifikačního nařízení a nařízení, kterým se zřizuje rámec Evropské unie pro přesídlování.

Co se týče těch základních norem, jde o pět právních předpisů Evropské unie, na nichž se minulé španělské předsednictví a Parlament Evropské unie dohodly koncem předchozího roku. Týkají se všech fází řízení azylu a migrace, a to včetně. Za prvé, prověřování nelegálních migrantů při jejich příjezdu do Evropské unie. Za druhé, snímání biometrických údajů. Za třetí, postupů pro podávání a vyřizování žádostí o azyl. Za čtvrté, pravidel pro určení členského státu příslušného k vyřízení žádosti o azyl. Za páté, spolupráce a solidarity mezi členskými státy a způsoby řešení krizových situací, včetně případů účelového využívání migrantů.

Čili jinými slovy nejde o žádnou drobnou úpravu několika paragrafů, ale v podstatě o zcela nový formát unijní migrační a azylové politiky s dalekosáhlými dopady. Jeho cílem je reforma společného evropského azylového systému a vytvoření společného rámce Evropské unie, který se bude zabývat všemi aspekty řízení azylu a migrace. Nařízením o azylovém řízení se v celé Evropské unii zavádí společné jednotné a závazné azylové řízení, které musejí členské státy dodržovat v případech, kdy lidé žádají o mezinárodní ochranu. Což je závažný krok zpět, protože z našeho pohledu je klíčové, abychom si v tomto ohledu zachovali vlastní legislativní a exekutivní suverenitu a rozhodovali dle naší české a velice kvalitní azylové legislativy. Takže ta teď půjde pod stůl a my budeme muset respektovat nový migrační pakt.

Další normou je nařízení o řízení azylu a migrace, které by po finálním a již jen formálním schválení Evropským parlamentem mělo nahradit stávající známá Dublinská nařízení, která stanoví pravidla pro určení členského státu příslušného k posouzení žádosti o azyl. Novým nařízením se tato pravidla zjednoduší a zkrátí se lhůty. Opět krok špatným směrem. Dublinská nařízení byla koncipována rozumně a realisticky a jejich problém byl jediný, že ji většina států Evropské unie jižních a západních nedodržovala. Státy, které je naopak dodržovaly a vynucovaly, jako třeba Orbánovo Maďarsko, za to byly dehonestovány a trestány.