U žádného současného kandidáta do Senátu jsem nezaznamenal jako jednu z jeho priorit v případě zvolení, že bude usilovat o to, aby horní komora Parlamentu ČR byla prestižní institucí. Aby pro každého bylo v prvé řadě ctí, být jejím členem, tedy senátorem. Mluvím-li o cti, jedním dechem dodávám, že za ČEST se NEPLATÍ. Když je někdo čestným předsedou instituce, také nepobírá mzdu.

Jak jsem už nějakém rozhovoru zmínil, chtěl bych se dožít toho, jaký by byl zájem o kandidaturu do Senátu v tom případě, že výkon této funkce by byl čestný, to znamená neplacený. Zároveň tím deklaruji mnohokrát opakované vyjádření, že do Senátu nekandiduji pro politické ambice. Mým záměrem z toho obecného pohledu je, dodat Senátu vážnost, kterou podle mého názoru od svého vzniku dosud nenabyl. Senát je a vždycky byl jen jakýmsi "B-týmem" Sněmovny, nebo ještě jinak, abych zůstal ve sportovní terminologii - ne snad juniorkou Sněmovny, ale jakousi "seniorkou" určitě.

Pokud by se měla naplnit moje ideální představa o podstatě a smyslu fungování Senátu, ten by měl být ústavním kolektivním partnerem prezidenta republiky. Senát by měl být v politické hierarchii garantem skutečné dělby moci. Díky zkušenostem, snad i moudrosti, ale zejména nadhledu, neúplatnosti, nezávislosti a tedy politické korektnosti a schopnosti věcné diskuse jednotlivých senátorů.

Zatímco dnes, jak jsem už konstatoval, Senát je v podstatě komora kopírující Sněmovnu a usilující o její pravomoci. To je chybné a negarantuje to pro občana téměř nic, zejména ne čistotu a ústavnost legislativy. Často na toto téma jen tak mimoděk hovořím v advokátní kanceláři se svými klienty, mnohdy to oni sami nadnesou, a ptám se jich, jaké vidí zásadní rozdíly mezi Senátem a Sněmovnou. Rozdíly nevidí, obě tyto parlamentní komory jim většinou splývají v jeden nepochopitelný diskusní klub, který se přestal starat o potřeby občanů. A to je kardinálně špatně.

Zároveň je nutné položit si otázku - jaké pravomoci vlastně Senát má? Kompetence jsou nedostatečně oddělené od primárního zákonodárství a vliv na soudní soustavu se zúžil na výběr ústavních soudců, který je překrýván snahou současných senátorů mít vliv spíše na média, než na další oddělené moci, jak exekutivní, tak zejména justici, kde je potřebná nezávislost zaměněna za nahrazení psaného práva judikáty. A to je také špatně.