Často čtu v diskusích neustále stejné věty, že v parlamentu by měli sedět odborníci. Jako manažer politické strany vím, jak je těžké přesvědčit slušného lékaře, právníka, vědeckého pracovníka, vysokoškolského profesora k tomu, aby zanechal své vyvolené celoživotní profese a zapojil se do toho, co s odporem často vídá na televizní obrazovce v přenosech z Poslanecké sněmovny.

Naproti tomu je těžké čelit ambicím mnohdy, mírně řečeno, extrémně orientovaným lidem.

Kandidovat může v ČR každý, v tom není zákonem zatím žádné omezení. Jisté předpoklady se u kandidátů očekávají. Ovšem dnes vidíme často, že ve většině stran proniknout do Poslanecké sněmovny, nebo na postupová místa kandidátky do Evropského parlamentu je nemožné a do funkcí se dostávají stále jedni a titíž. Staré polistopadové partaje spolu s novými ”změnovými” stranami českých miliardářů jsou na tom mnohdy ještě hůře. Nikdo v naší společnosti není tak naivní, aby věřil, že se v těchto stranách dostane na přední pozice slušný člověk s poctivými úmysly a vůli něco udělat pro lidi a změnit to špatné v přijatelné. Tak proč je lidé volí? Tíha propagandy médií.

Jsme strana, která je otevřená, avšak řídíme se pravidlem, které si oblíbil republikánský prezident USA Ronald Reagan – Důvěřuj, ale prověřuj!

Poslanec českého i evropského parlamentu by, podle nás, měl být člověk bez kriminální minulosti a kontaktů. Člověk, který je akční a dělá něco navíc, za účelem prospět celku. Člověk, za kterým jsou výsledky. Zároveň velmi odolná osoba vůči očekávaným tlakům stávající osádky parlamentů, která bude standardně pokračovat v podkopávání nohou všem nově příchozím, kteří nebudou zapadat do jejich zašlapaného ”systému”.

Poslanec nemusí být zase až takový odborník, jako ministr. Poslanec je de facto mluvčí a lobbista, jednatel a vyjednavač. Je to osoba, která má být schopná nastudovat obsah 120 bodů schůze pléna, nebo výboru, získat potřebné informace a po konzultaci s klubem zaujmout své stanovisko k věci. V aktivní části práce poslance je důležitá schopnost vnímat potřeby lidí, což dlouhodobí poslanci neumí, a vytvořit kvalitní změnu zákona, aby se zabránilo mnohdy paradoxům, které pak musí řešit soudy a řídit se jimi a ve výsledku rozhodnutí je sice správné po stránce výkladu zákona, ale nespravedlivé, protože zákon je špatný.

Celá léta vidíme, že pro lidi se v této zemi žádný zvolený politik nesnažil udělat vůbec nic konkrétního. Jakýkoliv nový zákon vzbuzuje v lidech pohoršení a zklamání a značné rozčílení z dalšího odírání o již tak mizerné mzdy a nárůst dalších zbytečných povinností pro občany i podnikatele a samozřejmě nové druhy pokut, na což je Česká republika snad první a nejlepší na světě. Pokuty, zákazy, příkazy, sledování, bany, blokace, vězení. Co bude dál?

Z toho je patrné, že Parlament České republiky a Evropský parlament musí získat nové tváře, aby se něco změnilo. Lidé by se měli řídit svým rozumem, ne povídačkami made in Česká televize, nebo senzacechtivá bulvární Nova, která hledá jen to nejhorší a mnophdy za úplatu. Pokud někdo z voličů dá na média, vždy zapláče ve výsledku. Celá čtyř- až šestiletá období se toto opakuje a já doufám, že hlavně ve volbách do Evropského parlamentu a ve volbách do Poslanecké sněmovny i v prezidentských volbách budou lidé rozhodovat při vypnuté televizi a četbou toho, co říkají kandidáti, případně dotazem na osobním setkání, nebo přes sociální sítě.

Rozhodnout by měl volič podle minulosti a výsledků díla stávajících stran a hlavně na základě vlastního rozumu a ne názoru České televize, která se snaží lidem v ČR diktovat výsledky voleb již dlouho před jakýmikoliv volbami a už dopředu dělí strany na volitelné a nevolitelné, na systémové a nesystémové. Ale to je přece svaté právo občana, aby sám zvážil, koho již ve volených státních funkcích nechce vidět a koho naopak chce vyzkoušet v dalším volebním období a měl by to být vlastní svobodný úsudek a názor každého jedince, který si chce sám a bez diktátu médií, rozhodnout, kdo bude psát zákony, které pak ovlivní jeho život a jeho dětí. Je čas na vystřídání starých struktur jak v Poslanecké sněmovně, tak v Evropském parlamentu. U vysokých managerů platí, že je zdravé vystřídání po 7 až 8 letech, aby manager profesionálně nezdegeneroval v jedné dlouholeté pozici. Tedy až budou volby, nepoužívejte televizi, ale vlastní názor a vůli, protože jsme svobodní lidé a máme právo se sami svobodně rozhodovat.

(převzato z Profilu)