Známe to z povídaček politiků z televize. Řešením předlužení může být insolvence. Na první pohled to vypadá jednoduše. 5 let srážek a pak je člověk opět bez dluhů.

Ovšem pokud se podíváme na portál justice.cz a zadáme si jakékoliv jméno a začteme se v historii jednotlivých případů, přejde nás chuť.

Většina případů končí konkursem, což je věc daleko temnější a beznadějnější, nebo úplným psychickým zhroucením osoby v insolvenci. Proč?

Nikdo si neuvědomuje, že nezaplatí jen 30% dluhů, ale většina osob v insolvenci zaplatila téměř všechno, včetně lichvářských odměn advokátů, lichvářských úroků a poplatků soukromých exekutorů. Dluhy se kumulují do jedné velké koule a pak už nikdo neví, co dlužil a co jsou poplatky, které s úroky činí 80% dluhů.

Je to otázka špatného systému exekucí v ČR, kterou nehodlá řešit žádná vláda, protože nikdo z politiků nepůjde proti skupině miliardářů – českých soukromých exekutorů.

5 let života z 6820,- Kč. Na jídlo, na léky, na dopravu, na oblečení, na boty, na hygienické prostředky, na internet, na telefon a na nájem bytu a energie.

Nevím, kdo tuto částku vymýšlel, ale vím, že se odráží od částky životního minima, které se neměnilo od roku 2012 a pokud se změní v brzké době, pak o desetikoruny, což je totéž, jako kdyby se nezměnilo vůbec nic. Máme však polovinu roku 2018 a nevidím žádnou vůli navyšovat životní minimum ani o ty desetikoruny.

Žádný člověk nemůže vydržet žít pět let z této sumy a jakýkoliv výdělek se zabavuje. Pokud je zatajen, nebo pokud si člověk v insolvenci půjčí, dostává se do problémů se zákonem.

Peklo na zemi, by se dalo říct.

Chystaná novela insolvencí však peklo ještě prohlubuje a počítá nikoliv s 5 lety utrpení v totální bídě, ale 7 lety a za stejných podmínek, tedy život ze 7 až 8 tisíc na měsíc.

Víme, že ceny potravin a léků vzrostly za 7 let někdy až o desítky procent.

Mnozí lidé přišli k dluhu jako OSVČ tím, že jim zákazníci neplatili, nebo tím, že někomu jinému ručili. Mnohým vznikly exekuce tím, že měli jednu exekuci a exekutor využil možnosti, kterou nemají nikde jinde na světě – provést exekuci všemi zůsoby naráz. Co to znamená? V jeden den vám seberou obsah všech bankovních účtů, zabaví mzdu, nebo tržbu a seberou movitý majetek a to bez ohledu na to, že jej používáte k podnikání a bez ohledu na fakt, že toto řeší Občanský soudní řád. Čeká vás jen věta, že můžete podat vylučovací žalobu.

Člověk se dožívá 50 až 80 let. Sedm let je podstatná část života. Žít v bídě 7 roků pod dohledem státu, který vám hledí do peněženky i lednice, to je trest nad tresty. 

I v exekuci žijete v bídě a exekuce trvá věčně. Vražda, loupežné přepadení, krádež – to vše je dle zákona promlčitelné. Ne však exekuce. Ta je věčná a táhne se za člověkem jako smrad a ničí mu život, uvrhuje jej do nepředstavitelně nuzného života, který bere naději žít a proto si také v České republice berou každý den 4 lidé dobrovolně život, protože dlouhodobě se tento styl života snášet nedá.

Snad měl někdo v dobré víře vůli něco zlepšit, ale ve výsledku je očekávaná novela insolvenčního zákona ještě větším utrpením pro dlužníka, než doposud. Sedm dlouhých let, nekonečné večery bez jídla. Bydlení v nájmu pokoje ve spolubydlení, žádné soukromí, žádná dovolená, neexistuje společenský život, nemáte na časopis, nemáte na jízdenku do práce, ale to nikoho nezajímá. Pojedete na černo a až vám skončí insolvence, skočí na vás po 7 letech 30 exekutorů s milionovou exekucí, protože jste jel párkrát na černo – ze 7000 Kč není možné platit jízdné do práce a domů a pěšky chodit 15 km denně do práce a 15 km zpět, to jsme snad v jiném století.

Poslanci a ministři, kteří neutrácí nic ze svých platů kolem 100 000 korun, protože mají vše zadarmo, si nedovedou představit život jediný měsíc z 7000 korun, ale jiné občany by nechali pomalu umírat a deptat psychiku ze života z 7000 korun měsíčně a s přísným dohledem státu, který má přehled o každé koruně a každém kroku osoby v insolvenci.

Řešení přitom není zase tak složité, je to o počtech, které stanoví, kolik reálně člověk potřebuje k základnímu žití. Nebo je možné nahlédnout do zákonů okolních zemí a řešit věc obdobně, proč vymýšlet vymyšlené?

Ovšem dopady insolvencí a exekucí v ČR, kde funguje jedinečný a nejkrutější systém exekucí, ty jsou drtivé nejen pro dlužníka.

Dlužník nemůže mít účet v bance, banky tak přicházejí o statisíce lidí v exekuci. Dlužník nic nenakupuje, tudíž nejsou tržby a obchodníci ukončují činnost, nebo řetězce odcházejí z ČR, jako Spar, Delvita, Discont Plus, Carrefour, K-mart, Julius Meinl a další.

Česká republika se stala zemí vymahačů a bídáků. Soukromí exekutoři čekají až student dostuduje a začne pracovat a pak na něj čeká dlouhá léta narůstající exekuce za černou jízdu v MHD, za špatné parkování, nebo nezaplacení na internet. Tehdy dluh kolem stovek korun, poté dluh v řádu desítek tisíc korun, který ale roste i během splácení o lichvářský úrok, což je rovněž česká specialitka, jinde nevídaná.

Švédsko má státní exekutorský úřad, poplatky jsou v řádu stokorun, víte přesně kolik dlužíte, dluh nenarůstá, exekuce se provádí jen jedním způsobem a za rok jste z exekuce venku a můžete žít dál. Během exekuce můžete žádat přehled o zůstatku a nezabavitelné minimum se skládá ze dvou složek – skutečné náklady bydlení přiměřeného bytu a každoročně se měnící částka na živobytí, která odpovídá reálu. Přesto je vymahatelnost úspěšná. Protože nezatěžuje dlužníka výdělky soukromých exekutorů, ale peníze jdou věřiteli a tak to má být. Dlužník není doslova ruinován a vylučován z běžného ekonomického života, jak je tomu v České republice.

Minulé vlády neměly vůli cokoliv na tomto měnit, současná je v demisi a její návrh je ještě horší, než současná praxe.

Lidem v nouzi z dluhů tak nezbyde nic jiného, než čekat další roky na další volby a doufat, že se do Poslanecké sněmovny dostane někdo, kdo věc bude řešit ke spokojenosti věřitelů, dlužníků i obchodníků a státní kasy. Zatím méma v ČR jakýsi exekuční průmysl, který bohatne, zakládá politické strany a mění zákony ve svůj prospěch. Samozvaná Exekutorská komora ČR je jediným kontrolním orgánem. To je jako kdyby bachařem ve vězení byli vězni.

Česká republika mezitím přičítá další a další předlužené. Ceny rostou, mzdy stagnují. Náklady exekucí a insolvenčních správců jsou vysoké a úroky lichvářské.

Karel Fleischer
Místopředseda SPR-RSČ Miroslava Sládka
Předseda MO Brno 

Převzato z profilu.