Kolegyně, kolegové, krásný podvečer vám přeji.

Doufám, že tady nebudu vystupovat jako strašidlo a nemám to v úmyslu, ale vystupuji tady nejenom za sebe, ale také za více než sto tisíc lidí, kteří podepsali petici za právo na manželství jakožto svazek muže a ženy.

Já jsem přesvědčena, že manželství je svazkem muže a ženy a mělo by být zakotveno v ústavě, a to z jediného prostého důvodu. Homopáry volají po manželství s tím, že mají na to právo, platí daně a jsou právoplatnými členy společnosti. Nicméně pokud je to o právu, hovořme také o skupinách občanů, kteří by chtěli model mnohoženství, mnohomužství nebo sňatky s dětmi. Tito občané jsou přece také právoplatnými občany, také platí daně a také by své manžele či manželky milovali, takže proč jim to neumožnit?

Manželství jako svazek muže a ženy je hodno ochrany, je to základní buňka společnosti, ve které vyrůstají děti a mají vyrůstat děti, ať už biologické, či adoptované nebo vzaté do pěstounské péče. Výchova dětí není jen o lásce, ale je také o rolích, je o roli muže a ženy, kdy žena představuje něhu, otevřenou náruč a muž má rodinu chránit, zajišťovat jí bezpečí, určovat dětem při výchově hranice.

Řeknu vám jeden příklad ze Švédska. Maminka, která přišla do školky pro své dítě, se ohradila vůči učitelce, která dítěti sdělila, že si pro něj přišla maminka. Žena řekla, že není matka, je rodič. Takže dítě nebude říkat ženě mami, ale rodiči číslo jedna nebo možná číslo dvě. A kdo bude rodič č. 1 a kdo č. 2? Je rodič č. 1 lepší než č. 2? A pokud se budou rozvádět, bude mít rodič č. 1 větší nárok na výchovu dítěte než č. 2? A pokud se rodič č. 1 rozvede s rodičem č. 2 a najde si jiného partnera, bude ten pro dítě rodičem č. 3 nebo 4? Nebo bude mít dítě několik rodičů jedniček či dvojek? A pojďme ještě dál. V budoucnu to bude znamenat, že děti nebudou mít babičku a dědu, ale prarodiče č. 1, 2, 3, 4, doplňte si dál.

Další příklad z Holandska, kde dokonce padl návrh na tzv. dvoumanželství, kde si každý z manželů může přivést do rodiny dalšího partnera a také adoptovat jeho děti. Tento návrh byl naštěstí zamítnut.

Vážené kolegyně a kolegové, nevím, zda ještě máte rodiče, ale každý jsme je určitě měli, ať už jsme je znali, nebo ne, ale představte si, že byste jim nemohli říkat mami a tati, ale rodiči č. 1, rodiči č. 2, naše tradiční svátky, jako je den matek či poměrně nově slavený den otců, budou nyní svátky rodičů č. 1, 2, 3. Stojím tady na straně práv dětí. Nechme jim mámu a tátu, nechme jim mužský i ženský vzor, který potřebují, a neargumentujme pouze tím, že dítě potřebuje k výchově pouze lásku dvou osob. Žádám vás o podporu o zakotvení manželství jako svazku muže a ženy do ústavy.

Kolegyně a kolegové, važme si tradic a přirozeného řádu života a nenechme se zviklat tzv. moderními proudy, které přinášejí rodinám a dětem, které v nich žijí, nestabilitu, nejistotu a vykořeněnost. Často se ve svých obavách z přílivu migrantů zaštiťujeme křesťanskými kořeny, k nimž se náš národ hlásí více než tisíc let. Nebuďme alibisty, kteří se ohánějí křesťanstvím pouze tehdy, kdy se nám to hodí. Manželství jako svazek muže a ženy má v křesťanství pevný základ - základ pro výchovu dětí a pevné role ženy-mámy a muže-táty.

Pokud chceme přepsat rodičovské role z mámy a táty na rodiče č. 1 a 2, možná bychom měli přepsat také čtvrté přikázání desatera, které zní: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi - na cti rodiče č. 1, 2, 3, 4.

Vážené kolegyně a kolegové, náš národ více než experimenty s manželstvím a přirozenou rodinou potřebuje právě stabilitu a jistotu bezpečného zázemí pro výchovu budoucích generací, které budou vědět, kdo jsou jejich rodiče, a jaká je role muže a ženy při výchově dětí.

Děkuji za pozornost.