Už jsme si bezmála zvykli na to, že předmětem současného mediálního falšování novodobých dějin může být cokoli. Vždy znovu ale překvapí drzý cynismus dnešních ideologů a některých papalášů, kteří ve snaze utéci od odpovědnosti za důsledky vlastních politických i lidských selhání jsou schopni zapřít i nos mezi očima.

V posledních měsících jsme tak v souvislosti s migrační krizí a přívalem uprchlíků mířících do Evropy svědky toho, jak naše komerční i veřejnoprávní média zamlžují a zamlčují příčinné vazby mezi pohybem milionových uprchlických vln směřujících do Evropy a neodpovědnou, zločinnou expanzivní politikou Spojených států a jejich party ochotných ze Severoatlantického paktu.

Mnozí z našich papalášů, jejich podržtašků i mediálních mágů by dneska rádi zapomněli, že i oni mají na migrační krizi, na humanitární katastrofě v Kosovu, Iráku, Afghánistánu, Libyi a Sýrii svůj podíl. Množí se proto i komické pokusy vyvinit a omluvit ty, kdo tuto krizi vyvolali a přiživili.

Čeští spolupachatelé a jejich ideologové a mediální obhájci usilovně ztrácejí paměť tak, až to hraničí s fraškou. Z dějin zkoušejí vymazat i povědomí o dříve pro ně tak populární terminologii »humanitárních« převratů, agresí a okupací. Máme zapomenout na to, že docela sprosté válečné zločiny a hrubé porušování mezinárodního práva tenkrát podněcovali a ospravedlňovali ti, nad kým se měla a má vznášet svatozář nositelů těch jediných správných »euroatlantických« hodnot.

Když V. Havel vyzýval k »humanitárnímu« bombardování a podněcoval útok na Bělehrad, na Bagdád, média přizvukovala, přestože už tehdy ti, kdo měli přístup k informacím, mohli vědět do jakých hrůzných konců politika založená na násilném šíření »hodnot« euroatlantického kapitálu dojde. Dnes to bije do očí. A tak v jedné řadě ideologové M. Žantovský, D. Herman, J. Jandourek a další prohlašují, že o humanitárním bombardování nikdy nebyla řeč.

M. Žantovský dokonce tvrdí: »Havel sice podporoval zásah NATO proti Srbsku a Miloševičovi, ale nikde v jeho proslovech nenajdete ten okřídlený výrok, který se mu často připisuje, že chce ‚humanitárně‘ bombardovat Bělehrad. To by nikdy neřekl, nebyl přece idiot.« Ne, Havel nebyl idiot, ale horlivý sluha a propagandista tehdejších agresorů.

Archivy agentury Reuters a stránky francouzského deníku Le Monde z dubna 1999 to, co tehdy pronesl Václav Havel před cestou do USA, zaznamenaly přesně: »Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem.

Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.«

Ne, ti, kdo podněcovali krvavé agrese Spojených států a NATO a kdo jako Václav Havel mlčeli i k záměrnému vraždění nevinných civilistů, nebyli idioti. Dobře věděli, jak o tom svědčí i Havlův výrok, že jde o zločiny agresí, a věděli i to, že militaristé z členských zemí NATO se dopouštějí válečných zločinů a ignorují utrpení civilního obyvatelstva. Říkalo se tomu tenkrát »vedlejší škody«. A V. Havel a další, co tu hru hráli, se nezastavili před ničím.

Nikdy jsem netvrdil, že Václav Havel byl hlupák. Mnohé jeho kroky jsem však opakovaně označil za tragikomické. A když začala agrese a na Jugoslávii dopadly první bomby, ztratil zbytek soudnosti. Mnohým pak bylo jasné, že v nejvyšším úřadě České republiky nestojí žádný humanista, ale tuctový militarista.

Miroslav GREBENÍČEK, poslanec (KSČM)