Poslední vývoj v rámci imigrantské krize ukázal v plné nahotě, jak moc jsou evropští lídři odpoutáni od reality a jak moc ignorují přání obyvatelstva a odpor proti bruselské politice. Každým dnem je cítit, jak mohutně narůstá mezi lidmi odpor k socialisticko – byrokratickému molochu jménem Evropská unie.

Členské státy EU jsou bruselskými politiky vnímány pouze jako nesvéprávné provincie, svázané nespočetným množstvím předpisů, nařízení a kvót. Členské státy už mají tak omezenou svrchovanost, že klíčové národní kompetence přecházejí do rukou bruselských úředníků, a to má za následek likvidaci demokracie a národních ekonomik.

Když jsme v květnu 2004 vstupovali do Evropské unie, tvářil se tento spolek ještě relativně demokraticky, ovšem to se záhy změnilo tzv. Lisabonskou smlouvou. Tato z Evropské unie vytvořila prakticky superstát a výrazně omezila suverenitu členských států. Už jen způsob, kterým byla tato smlouva „vnucena“ členským státům, byl velkým varováním. Po odmítnutí téměř totožné Ústavy EU v referendech Nizozemska a Francie se tato smlouva protlačila i přes nesouhlas Irska, které bylo výhrůžkami přinuceno vypsat opakované a už úspěšné referendum. Prostě to schválíme za každou cenu!

Stejně tak neživotaschopným se ukázal projekt společné měny Euro. Ekonomicky by to dávalo smysl snad pro Německo, Francii, Rakousko a možná Švédsko a Finsko. Ve stávajícím rozsahu je to spíše politicky udržovaná měnová unie, což nepůjde donekonečna.

Ve stále větším počtu členských států EU se prosazují hnutí, která hlasitě protestují proti současné politice Bruselu a požadují vystoupení z tohoto spolku. Přebyrokratizovaná Evropská unie je již v podstatě nereformovatelná, její rozpad a následné vytvoření nového společenství je pravděpodobně jediným smysluplným řešením. Evropa se musí stát společenstvím suverénních států a hrdých národů, které budou žít spolu v míru a vzájemné úctě.