Předně: volby jsou až za rok, předcházejí jim brzké krajské a senátní volby, které jsou také měřítkem spokojenosti občana. Takže sázet dnes na nějaká, a de facto jakákoli, konkrétní čísla není směrodatné. Ano, lze vytušit trendy, mnohdy dlouholeté, například rostoucí nezájem o lidovce a TOP 09. Nebýt toho, že se pragmaticky slepili v účelový a ideově nesourodý projekt Spolu, nebyla by například Markéta Pekarová jednou z nejvyšších ústavních činitelek a místopředsedou Sněmovny by jistě nebyl Jan Bartošek. Ale to je politika, a v té je možné leccos. Třeba i překračování ústavních zvyklostí a různých jednacích řádů – jen proto mají jednotlivé strany stoosmičky dnes samostatné poslanecké kluby, ačkoli kandidovaly jako dvou- či trojkoalice.

Zásadním nedostatkem tohoto průzkumu je tudíž skutečnost, že se nezabývá zjišťováním toho, jak vysoké preference by měla koalice SPOLU, jejíž kandidatura v podobě z roku 2021 je vysoce pravděpodobná i ve sněmovních volbách v příštím roce.

Důvod, proč se zabývat výsledkem jednoho preferenčního průzkumu, je jinde. Když se podíváme na čísla pod klauzurní 5% čárou, vidíme tam řadu zajímavostí. Tou hlavní je fakt, že tyto průzkumy ignorují realitu. Vzato odleva, KSČM je zde hodnocena individuálně (3,5%), ale z jejího sekretariátu lze slyšet časté úvahy, že i pro domácí prostředí aplikuje projekt Stačilo!, který vynesl tomuto subjektu dva europoslance.

Tam totiž nejde už jen o trik se změnou názvu, ale o skutečnou koalici, kterou – kromě KSČM – tvoří ještě Česká strana národně sociální a ČSSD Jiřího Paroubka a Jany Volfové.

Podobně Přísaha (též 3,5%) avizuje pro příští rok společnou kandidaturu s Motoristy, které Median do svého průzkumu rovněž nezahrnul

Průzkum tedy nemůže být brán úplně reprezentativně, když nebere v potaz všechna fakta skládající politickou šachovnici.

Asi nejpatrnější je to na výsledcích, v nichž figuruje SPD. Sama o sobě je podle průzkumu na 3. místě a má předpokládaných 11%. Jenomže – v mezičase SPD uzavřela dohody o spolupráci třeba s PRO (2%) a Trikolorou, která v průzkumu spadla do rubriky „jiné“. To přece odporuje zdravému rozumu. Jsou tu strany či hnutí deklarující vůli k volební kohabitaci, ale pro naše odborníky to nic neznamená. Co kdyby někdo udělal jiný průzkum, do něhož by nasadil současné či chystané koalice stran? Nevypadaly by výsledky poněkud jinak? Je to pravděpodobné.

Ovšem SPD avizovalo, že koalice se týká pouze těchto krajských a senátních voleb, nikoli sněmovních, tam klasickou koaliční kandidaturu vedení vyloučilo…

Proč se to tedy asi děje, tážete se. Protože tyhle průzkumy, obvykle (s čestnou výjimkou CVVM při Sociologickém ústavu AV) pracují více či méně na komerční bázi (Median je s.r.o.). To znamená, že mohou – netvrdím, že nutně musí – plnit přání svých zadavatelů. A zde je zjevné úsilí různým politickým souručenstvím z různých koutů ideové mapy„nalepit“ co možná nejnižší procentní hodnocení, a tím vyvolat logickou psychologickou reakci voliče, který si řekne: přece nepůjdu volit někoho, kdo nemá šanci se do parlamentu dostat? Tím si vládní síly mohou sichrovat pokračování své truchlivé mise. Jak někdy zaznívá okřídlené motto: neříkám, že se to stalo, ale mohlo by se stát. Půda je k tomu krásně připravena.

V této souvislosti by možná stálo za úvahu inspirovat se slovenskou právní úpravou, která zakazuje 50 dní před jakýmikoli volbami veřejnou mediální prezentaci průzkumů volebních preferencí.