Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, milé kolegyně, kolegové.

Dovolte mi, abych se vyjádřil několika poznámkami k projednávané novele zákona o léčivech, sněmovní tisk 302.

Jak už zde mnohokrát zaznělo, hlavní matérií tohoto návrhu zákona je zřízení institutu takzvaného lékového záznamu. Já už jsem to tady říkal v prvním čtení. Já osobně jako lékař, jako poslanec, stejně jako poslanecký klub KDU-ČSL jsme dlouhodobě volali po zavedení lékového záznamu, a to zejména v souvislosti s projednáváním opakovaně vlastně diskuze ohledně eReceptů. Takže já jsem rád, že jsme se konečně dobrali k tomu, že zde už máme legislativní návrh, který lékový záznam zavádí.

My máme za sebou poměrně širokou a taky poměrně náročnou diskuzi v garančním výboru pro zdravotnictví. Samozřejmě to bylo i v dalších výborech. Diskutovali jsme poměrně široce záležitosti týkající se lékového záznamu. A ta asi největší diskuze se skutečně týkala toho, zda máme jít cestou opt-out, či opt-in souhlasu pacienta. Já musím říci, že já osobně, a řekl bych, že i většina mých kolegů z našeho poslaneckého klubu jsme spíše příznivci opt-in režimu. Nicméně jsem přesvědčený o tom, a tady už to zaznělo od některých předřečníků, riziko toho, že bychom šli striktně na opt-in systém, to znamená, že by každý občan musel aktivně udělit svůj souhlas s nahlížením do lékového záznamu, tak jak znám trošičku českou populaci, tak jsem přesvědčený o tom, že bychom skutečně měli problém naplnit poslání toho lékového záznamu.

To znamená, byť jsem bytostně spíš v životě příznivcem aktivního souhlasu s podobnými nástroji, tak zde jsem ochoten udělat výjimku a budu to takto předávat i jako garant tohoto tisku pro náš poslanecký klub. Přesto jsem očekával - a tu diskuzi jsme také vedli na zdravotním výboru - že ten princip vyslovení nesouhlasu pro ty, kteří se rozhodnou, že nebudou souhlasit s nahlížením do jejich lékového záznamu, že bude pro občany uživatelsky přívětivější.

My jsme to hodně diskutovali na zdravotním výboru. Já se obávám, že pro občany, kteří jsou ze vzdálenějších koutů republiky, a mám na mysli zejména seniory nebo lidi, kteří mají nějaký významnější zdravotní hendikep, a také ty občany, kteří jsou v pobytových službách, respektive v pobytových službách sociálních služeb, že pro ně chodit na CzechPoint, aby mohli vyjádřit svůj nesouhlas s lékovým záznamem, není zrovna uživatelsky přívětivé.

Tady právě ta diskuse byla velmi široká. Bavili jsme se o možných jiných variantách, bohužel jsme do této doby k žádnému konsenzuálnímu návrhu nedošli. Mrzí mě to, protože si myslím, že skutečně zvlášť pro seniory a jejich rodiny to nebude, jak už jsem řekl, úplně uživatelsky přívětivé. Tolik jedna poznámka. Přesto, jak už jsem řekl, jsme ochotni princip opt-out podpořit.

Druhý problém, který nastal, je nevypořádání připomínek některých pacientských organizací, konkrétně se jedná o organizace, které pomáhají pacientům s AIDS, některé skupiny pacientů onkologicky nemocných nebo některé skupiny pacientů se závažnými psychiatrickými onemocněními. Ti požadovali výjimku z opt-out systému, bohužel nebylo na jejich připomínky slyšeno. Já v tomto smyslu podám pozměňovací návrh pod číslem sněmovního dokumentu 2801. Také jsme to diskutovali na zdravotním výboru. Není to úplně jednoduché. Uvědomuji si, že každá výjimka může narušit princip toho návrhu. Nicméně si myslím, že pacientským organizacím to dlužíme. Pokud tento návrh nebude přijat, tak samozřejmě můžeme diskutovat ještě případně o změně v rámci projednání v Senátu.

Potom bych měl ještě jeden dotaz směrem k panu ministrovi. Já jsem mu ho avizoval, není to nějaké překvápko. My jsme v rámci diskusí možná trošku pozapomněli na jeden aspekt lékového záznamu, který už se bytostně dotýká zdravotníků, a to je forenzní odpovědnost. My jsme tady diskutovali o všech těch přínosech a já s nimi souhlasím a jako lékař se těším na to, až budu moci nahlédnout do lékového záznamu pacienta, protože jak už tady zmiňoval z praxe kolega Janulík, skutečně ty diskuse o těch modro-žlutých, modro-zelených kuličkách, tobolkách a podobně jsou někdy velmi náročné a hodně nás v praxi zdržují a někdy se skutečně nedobereme výsledku. Nicméně je potřeba se také bavit, a já to slyším od svých kolegů, kteří mě požádali, abych se tady na to zeptal - každá činnost zdravotníka i jiných profesí je spojena s forenzní odpovědností. A já mohu říci jako člověk, který se patnáct let zabývá stížnostní i soudní agendou v mé mateřské nemocnici, že ty soudní procesy jsou často velmi složité nejen v trestněprávní rovině, ale i v občanskoprávní rovině. Takže bych se chtěl zeptat pana ministra, zda i ty forenzní dopady lékového záznamu na zdravotnickou obec byly diskutovány se zástupci jednak společnosti medicínského práva, se zástupci státních zástupců, soudců a s Ministerstvem spravedlnosti, protože jsou situace, kdy lékař nemá problém se do lékového záznamu podívat. V běžné ambulantní praxi to jistě nebude problém, ale v urgentní medicíně už to někdy problém být může. A také je třeba si uvědomit, že ten lékový záznam není všespásný. My si přečteme v lékovém záznamu, co bylo konkrétnímu pacientovi v nějakém časovém sledu předepsáno za léky, my ale v tu chvíli nemáme žádnou jistotu, že pacient ty léky skutečně užívá.

To znamená, tady to riziko pro toho zdravotníka skutečně existuje. Já bych se chtěl zeptat pana ministra, zda toto bylo vydiskutováno, protože my chceme bezpečí pro pacienty, ale samozřejmě zdravotnická obec chce i určitou bezpečnost pro výkon svého povolání. Takže tady bych byl rád, kdyby pan ministr se k tomu ještě vyjádřil. Jinak za klub KDU-ČSL mohu říci, že lékový záznam podporujeme.

Děkuji za pozornost.