Prý je nutné zprůhlednit to a jednou zase ono. Musíme prý být co nejvíce transparentní a na vše musí dohlížet veřejnost. K tomu všemu se již přijaly některé zákony, které mají snížit korupci v našich podmínkách. Jedná se například o zákon o veřejných zakázkách, zákon o registru smluv, NKÚ, vnitřní kontrole atd. Máme samou kontrolu na kontrolu a výsledek je stále žalostný. Problém totiž spočívá v tom, že všechny naše kontroly jsou až ex post. Tedy na konci.

Nikoho netrápí, zda je vše v pořádku na začátku procesu. Právě na začátku se alokují zdroje a finance. Na konci už je vše sečteno a podtrženo a nic nemůžete změnit. Kontrolu na konci procesu plní i registr smluv, který byl po různých přestřelkách nakonec schválen v kompromisní variantě v roce 2017. Prý má tento zákon zatočit s korupcí. Snad právě proto byl tlačen různými iniciativami typu Rekonstrukce státu (já osobně tuto iniciativu nazývám Dekonstrukce státu).

Jenže opak se stal pravdou. Místo toho, aby registr smluv likvidoval korupci, tak se nic nezměnilo. Co je ale ještě horší, registr smluv primárně ohrožuje státem vlastněné podniky, protože v něm musí uveřejňovat uzavřené smlouvy nad 50 tisíc korun. Z tohoto důvodu byl z registru smluv primárně vyňat ČEZ a ošetřily se státem vlastněné firmy, tak aby škody byly na kapitalistickém trhu co možná nejmenší. Přeci jen je registr smluv nástroj kapitalistické konkurence pro oslabení pozice státu a jím vlastněných podniků. Pirátská strana však přišla s nápadem, který prý má ještě více zvýšit transparentnost a navrhuje, aby tyto výjimky byly ze zákona vyškrtnuty.