Koneckonců právě nadcházející dva týdny od Husových slavností panuje v českých školách naprosto „mrtvá“ sezóna. Jen pár nových ředitelů se přehrabuje šanony a několik workoholiků začíná vyplňovat šedesátiosmibodovou „Výroční zprávu o škole“ dle závazné osnovy kraje. Ostatní odpočívají někde u vody.

Podívejme se tedy na jednu zajímavou věc do Polska, do země s námi v mnohém srovnatelné. Poláci dělají již několik let funkční srovnání, kde měří kvalitu školy na základě „přidané hodnoty“.

U nás se jakéhokoli srovnání vždy bojíme jak čert kříže. A když už se nějaké provede, tak se hlavně nesmí zveřejnit, protože ty „špatné“ školy za to „nemůžou“, že dopadly špatně. Kritéria byla divná a nepedagogická, školy neměly stejné podmínky, a tak dále… a pak počkáme na červenec a dva měsíce nám mohou „všichni vlézt na záda“.

Z osobního hlediska mi to ani nevadí, v jediném zveřejněném ročníku státní maturity byla mnou vedená škola s náskokem první, tak co :-)? Ale obecně, měřit nějaká data a vyvozovat z nich nějaké závěry, je prostě zdravé pro celý systém.

Ale k Polsku. Tam jaksi hlavním srovnáním není, jaká škola dosáhla nejlepších výsledků v celostátním testování, ale jak se žáci té které školy zlepšili. Neboli, co je tam naučili. Neboli přidanou hodnotu. Polsko má jinou strukturu škol. Šest tříd základní, pak tři roky nižší střední škola a pak teprve lyceum.

Oni měří každého 12letého žáka v zemi. Dostane stejný test. A pak znovu v jeho patnácti a osmnácti letech.

Výsledek každého žáka je připsán škole, kam aktuálně chodí.

Na obrázku vidíte hypotetické školy. Škola 1 – dosahuje vynikajících výsledků a v normálním srovnání by se bila v prsa. Nicméně její žáci stagnují proti konkurenci, byli ještě lepší při minulém srovnání a škola jejich talent prostě moc nerozvíjí. Jsou to chytré děti z dobrých rodin.

Naproti tomu Škola 2 nemá žádné Einsteiny, ale pracuje velmi cílevědomě a dobře. To, co svým dětem může dávat, jim předává. Jde to nahoru. Na pochvalu je spíše ředitel Školy 2.

Škola 3 je děs běs. Úroveň je mizerná a nikdo s ní nic nedělá. Rychle pryč. Škola 4 má lepší výsledky než škola 1 a přitom začínala se slabšími žáky.

V grafu prostě zleva doprava jde o absolutní výsledky, kdežto zdola nahoru o přidanou hodnotu. Value Added Evaluation.

Takovouto analýzu všech českých škol bych rád viděl. A asi nebudu sám. Nejen „odborníci“, ale i rodiče při zvažování, kam dítě poslat. Nikdo z ředitelů by nemohl říci: „Chodí k nám slabí žáci“ – no chodí, o to máte větší šanci ukázat, jak je dokážete zlepšit.

Myslím, že by to silně přepsalo mapu „výborných“ škol v ČR vycházející z uskutečněných srovnání a obecného povědomí. Že nejlepší školy jsou v Praze a naopak třeba na severu je to slabší.

V absolutních výsledcích určitě, ale v přidané hodnotě? A o co jiného jde ve škole všeobecného vzdělávacího systému

Mgr. Václav Klaus
expert ODS pro oblast školství