V posledních třech letech jsme si, bohužel, až příliš snadno zvykli na to, že nouzový stav už je jakousi dlouhodobou normou, standardem a že o jeho prodloužení hlasujeme každou chvíli, jako kdyby šlo už v podstatě o nějaké běžné procedurální hlasování – mnozí to berou v podstatě už jen jako nutnou formalitu. Rozhodně tomu tak není!

Co je nouzový stav

Nouzový stav totiž znamená nastolení takového režimu, který významným způsobem suspenduje práva, svobody a demokratický způsob rozhodování, včetně jeho kontroly, v celé naší zemi. Dle příslušného zákona (O bezpečnosti České republiky) má ovšem jít o krizový režim pouze při vzniku živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty - anebo vnitřní pořádek a bezpečnost republiky. A má se vyhlašovat pouze tehdy, pokud danou situaci nelze řešit v rámci stavu nebezpečí popřípadě standardní krizovou legislativou.

Nic z toho dnes neplatí, jestliže hovoříme o vyhlášení (prodloužení) nouzového stavu kvůli pomoci válečným uprchlíkům z Ukrajiny. O čem se, bohužel, ve veřejné diskusi nehovoří prakticky vůbec, je to, jaká rozsáhlá oprávnění vláda vyhlášením nouzového stavu získává. A to zvláště v kontextu, jedná-li se o oprávnění omezovat základní občanská práva a svobody.

Co tedy může vláda v rámci režimu nouzového stavu omezit? Příkladmo:

• nedotknutelnost osoby a nedotknutelnost obydlí vlastnické a užívací právo právnických a fyzických osob k majetku
• svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací – což je v případě návrhu, o kterém jsme hlasovali, území celé České republiky…
• právo pokojně se shromažďovat
• právo provádět zrychlené nákupy bez výběrového řízení
• právo provozovat podnikatelskou činnost, která by ohrožovala prováděná krizová opatření nebo narušovala, popřípadě znemožňovala jejich provádění – což je ustanovení, které umožňuje velmi široký a pružný, až svévolný výklad, jak jsme ostatně viděli po dobou dvou let tzv. anticovidových opatření, která sice většinou později soud prohlásil za protiprávní, či dokonce za protiústavní, ale ohromné škody už byly mezitím napáchány, živnostníci přišli o své firmy, děti o dva roky vzdělávání a sportu apod.

Současně je vláda v rámci režimu nouzového stavu oprávněna nařídit evakuaci osob a majetku, zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob, ukládání pracovních povinností, pracovní výpomoci nebo povinnosti poskytnout věcné prostředky.

Na hraně Ústavy – nebo už za ni?