Víte, jaký je rozdíl mezi diplomatickou hodností a funkcí? Ne? Tak čtěte další díl mého diplomatického slovníčku.

V diplomacii jsou různé hodnosti, podobně jako třeba v armádě. Tam hodnosti můžeme rozdělit na ty pro mužstvo, poddůstojníky a důstojníky. Hodnosti stanoví Vídeňská úmluva a diplomatům je přiděluje stát skrze ministerstva zahraničí.

Nejnižší diplomatickou hodností je attaché. Následuje III. Tajemník, II. Tajemník a I. Tajemník. Jedinou seniorní hodností je Velvyslanecký rada. Vedoucí diplomatické hodnosti jsou Rada-vyslanec a nakonec velvyslanec.

Hodnost velvyslance může být udělena i doživotně. Takže až vám někdy někdo, kdo nepracuje na ministerstvu zahraničí, ani na žádné ambasádě, dá vizitku, na které bude mít u jména napsáno „Ambassador“ nebo jen „Amb.“, není to nutně podvodník, ale někdo, kdo byl součástí diplomatického sboru a podával tak dobré výkony, že byl na doživotí „odměněn“ tímto titulem.

Ale teď ten chyták.

Vedle diplomatických hodností máme ještě diplomatické funkce. Ono totiž když je někdo hodností velvyslanec, nemusí to nutně znamenat, že je to ten člověk, který jede do nějaké země vést ambasádu. Aby se tak stalo, musí být jmenován do funkce „mimořádného a zplnomocněného velvyslance“. Tuto funkci uděluje prezident republiky poté, co daného diplomata na návrh ministra zahraničí schválí vláda.

Další diplomatické funkce jsou Chargé d´Affaires a velvyslanec se zvláštním posláním. Chargé d´Affaires je vedoucí zastupitelského úřadu, který v jeho čele stojí v nepřítomnosti velvyslance. Tato funkce má dva druhy – Chargé d´Affaires e.p. (en pied) a Chargé d´Affaires a.i. (ad interim). Ten první je vlastně takovým „malým velvyslancem“ – vede zastupitelský úřad, na který není žádný velvyslanec jmenován. To se stává, obvykle z politických důvodů, kdy není zájem na povyšování diplomatických styků na tu nejvyšší, velvyslaneckou úroveň.

Ano, některým státům dáváme najevo, že tam velvyslanec není třeba. Ti, co mě sledují vědí, kam mířím. Oproti tomu Chragé d´Affaires a.i. je dočasným vedoucím zastupitelského úřadu, který zastupuje velvyslance po dobu jeho nepřítomnosti v přijímající zemi.

Velvyslanec se zvláštním posláním je diplomat, který nestojí v čele zastupitelského úřadu, ale je pověřen určitým úkolem, věnuje se určité oblasti, kterou komunikuje se zahraničními partnery. Ideálním příkladem velvyslance se zvláštním posláním je Václav Bartuška – velvyslanec pro energetickou bezpečnost.

Já vím, že to je dlouhý text, ale mrzí mě, že se v těchto znalostech tak často chybuje – a co víc, že v nich chybují i mí kolegové. Takže já mám v zásobě ještě další témata, příště si vysvětlíme, jak je to se jmenováním velvyslanců.