Pár slov k novému zákonu, který má zavést postihy tzv. dvojí kvality a kvóty na české potraviny, který včera schválila sněmovna. Ráda bych všem, kdo jsou překvapení, vztekají se, nebo se zaklínají rozporem této úpravy s právem EU, připomněla, jak jsme se ocitli v této situaci. Evropská unie, a především Evropská komise, si tuto reakci v podobě českého zákona na sebe přivolala zcela sama a to tím, že odmítla problém dvojí kvality uspokojivě řešit.

Pojďme si připomenout historii. Evropský parlament vyjednal s Radou po měsících jednání v tzv. trialozích změnu směrnice o ochraně spotřebitele, která původně obsahovala poměrně funkční řešení dvojí kvality nejenom potravin na evropském trhu. To obsahovalo její zařazení na tzv. černý list zakázaných praktik. Cca týden poté, co byla politická jednání ke směrnici uzavřena, se ozvala Evropská komise, že s vyjednaným řešením týkajícím se dvojí kvality nesouhlasí a zcela nestandardně (dosud jsem to v EP zažila za 7 let jen jednou!) výsledek jednání vetovala.

Vzhledem k tomu, že v případě tohoto veta, musí Rada hlasovat o takovém textu jednomyslně a proti řešení dvojí kvality bylo např. Rakousko, nebo Francie (vč. frakce u nás některými obdivované Marie le Pen), zákaz dvojí kvality byl zásadním způsobem oslaben (vypadl z černé listiny zakázaných praktik). Stalo se tak dva měsíce před volbami do Evropského parlamentu a na přímý pokyn jednoho z tehdejších viceprezidentů Komise. Následně se pak dvojí kvalita stala tématem politické kampaně v ČR číslo jedna. Se včera přijatým návrhem Evropská komise jen sklidila, co sama zasela a nemůže se divit, že si nechceme nechat od ní „kálet“ na hlavu!