Ve ve středu 28. února byla ve sněmovně zahájena rozprava ve třetím čtení návrhu zákona o redefinici manželství. Vzhledem k dlouhé době, po kterou se již tato otázka ve společnosti (a též v parlamentu) řeší, lze říci, že snad všechny argumenty obou stran již byly vysloveny. Koruna Česká však při této otázce, jejíž význam nelze snížit a jež hrozí zasáhnout samotné kořeny naší civilizace, nemůže mlčet, a proto jí věnuje i toto prohlášení.
Ve zkratce řečeno, Koruna Česká považuje veškeré snahy o redefinici manželství na cokoli jiného, než na svazek muže a ženy, za morálně a logicky vadné, společensky zničující a v rozporu s lidem vrozenými etickými principy. A co více, hodnota případného zavedení tzv. stejnopohlavních manželství by byla asi stejná, jako hodnota zákona, který by říkal, že 1+1=3. Pakliže je jakýkoliv zákon v takové míře v rozporu s přirozeným zákonem (na němž je založená celá naše civilizace, neboť bez něj by nebylo možno hovořit o lidských právech), že se pokouší pokřivit zjevnou realitu, žádný člověk není povinen takovýto zákon dodržovat, ba naopak, má mravní povinnost takovýto zákon zcela odmítnout, neřídit se jím a všemi silami usilovat o jeho odstranění. Takovýmto zákonem by byla i případná redefinice manželství v tom smyslu, aby do něj mohly vstoupit i osoby stejného pohlaví.
Manželství není instituce ustanovená státem. Naopak, jde o instituci, jež stát předchází. Již v dobách, kdy ještě nelze o státu hovořit, uzavírali muži a ženy jisté svazky, jejichž účelem bylo založit rodinu, a tedy i přinést život dalším generacím. Manželství lze tak vnímat jako jistou záruku přetrvání rodiny a alespoň v rámci možností stabilního a trvalého prostředí pro život členů této rodiny, včetně výchovy a růstu dětí. Stát tuto instituci pouze přijal, a to za účelem, aby ji ochránil a garantoval záruky, kvůli nimž vznikla. Nijak proto není oprávněn jakkoli měnit její základní prvky.
Ano, je nepochybné, že instituce manželství (stejně jako instituce rodiny, jejímž je manželství základem) prošla v průběhu věků jistým vývojem. Měnila se dělba práce v rodině, vztah rodičů k dětem, počet členů jedné rodiny, kteří žili pospolu, ale nikdy nedošlo k esenciální změně, jako kdo může manželství uzavřít a vytvořit rodinu.
Nikdy, skutečně nikdy, ani v dobách a zemích, které na sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví hleděly v podstatě benevolentně, jako např. ve starověkém Řecku, neuzavíraly tyto osoby manželství. Důvod je nasnadě. Dva muži ani dvě ženy se nemohou přirozenou cestou stát rodiči. Pohlaví muže a pohlaví ženy se kompatibilně doplňují tak, aby mohl vzniknout nový život. To je primární účel naší sexuality. Že je nám pohlavní život (snad většinou) příjemný, je sice potěšující, ale ve své podstatě to jen podporuje onen primární účel. Samo o sobě z toho nelze vyvozovat nic, a zcela určitě nic o manželství.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV