Vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové,

já než se dostanu k tomu svému odůvodnění, tak bych zareagoval na jiného předřečníka Patrika Nachera. Ta tichá vína. Já jsem rád, že to rozhodnutí je takové, jaké je, protože jak pan ministr zemědělství, myslím si, velice uváženě řekl, je to evropská záležitost, je to nutné řešit na evropské úrovni a tím, že bychom udělali ten krok, který vláda zamýšlela, tak si myslím, že bychom výrazně poškodili tuzemské pěstitele a výrobce vína. Tak toliko na doplnění toho, co tady řekl kolega Nacher.

A já bych se asi omezil na odůvodnění pozměňovacích návrhů, které jsem založil do systému, nebo které jsem připodepsal kolegům z hnutí ANO. S těmi věcmi, které zde komentovali mí předřečníci, se samozřejmě ztotožňuji, ale nebudu tady dále o tom nějak hluboce hovořit.

V první části bych chtěl poděkovat za to, že vláda přijala pozměňovací návrh, který se týká včelařů, začlenila ho do toho svého komplexního pozměňovacího návrhu a vyřešila problém, který zde vznikal tím, že všichni včelaři, ať mají 1 nebo 200 včelstev, budou povinni vyšší byrokracii s tím, že budou muset vyplňovat různá hlášení a zdůvodňovat své příjmy. Takže skutečně jsem rád za to, že se našel kompromis, že do 50 včelstev, do 50 tisíc korun na včelstvo, které jsou zazimovány, tato povinnost odpadá. A jenom připomenu, že se domnívám nebo jsem přesvědčen o tom, že vzhledem k tomu, že větší část nebo významná část včelařů je organizována ve svazu a ten je pod kontrolou Českomoravské společnosti chovatelů, tak že zde jak záležitosti týkající se nákladovosti, tak hlavně léčení včel je pod kontrolou. A myslím si, že je to naprosto v pořádku. A ještě jednou děkuji za to, že tento pozměňovací návrh byl začleněn do komplexního pozměňovacího návrhu, který prošel a byl doporučen garančním výborem.

Druhou věcí, o které bych chtěl hovořit, jsou pozměňovací návrhy, které byly zamítnuty garančním výborem, a já jsem přesvědčen o tom, že oba dva jsou v pořádku a dovolím si předložit ještě některé doplňující argumenty a věřím, že ještě zvážíte možnost přijetí těchto pozměňovacích návrhů potom na plénu Sněmovny.

Ten první pozměňovací návrh se týká ovocných sadů. Nebudu opakovat to, co jsem zde řekl ve druhém čtení, ale budu se snažit přidat další relevantní argumenty pro to, proč si myslím, že by i tento pozměňovací návrh mohl získat podporu a tím bychom pomohli stabilizovat sektor ovocnářství v rámci České republiky.

Účelem pozměňovacího návrhu je zrušení daňového zatížení ovocných sadů a jejich vyjmutí z předmětu daně. Mám za to, že Sněmovna je obeznámena s vážností situace, které čelí pěstitelé ovoce všech druhů, zejména však pěstitelé jablek. V produkci čerstvého ovoce je Česká republika, jak víme, soběstačná z 30 až ze 40 %. V důsledku přístupu obchodních řetězců se tuzemské výkupní ceny jablek pohybují kolem 12 až 13 korun za kilogram, což zpravidla nepokrývá ani náklady na sklizeň a skladování těchto jablek. Tato situace je zapřičiněná možností dovozu levných jablek, a to zejména z Polska, o čemž slyšíme v podstatě denně ve sdělovacích prostředcích. Tato jablka se sem dostávají pod cenou hlavně proto, že došlo ke ztrátě významného odbytiště, což bylo Rusko, a v důsledku sankcí po napadení Ukrajiny a následně Bělorusku svoji sklizeň umisťuje pouze na evropský trh. V České republice vzhledem k tomu, že je bezprostřední soused, končí víc jak 50 % české spotřeby, a to, jak už jsem řekl, za velmi nízké peníze. Tím pádem se čeští ovocnáři dostávají do velice nekomfortní situace.

V Polsku platí pro ovocnáře jiný daňový systém, dostávají dotace a používají podpůrné prostředky, jež jsou doposavad v České republice zakázané, a proto český ovocnář produkuje ovoce samozřejmě s vyššími náklady. Bohužel se nízké nákupní ceny neprojevují do cen prodejních, které jsou naopak enormně vysoké. A když se podíváme na pulty obchodních řetězců, tak není problém najít jablka 35, 40 i více korun za kilogram. S vývojem cen ovoce se lze podrobněji seznámit v materiálu Situační a výhledová zpráva ovoce, který zpracovalo Ministerstvo zemědělství. Na hlavním artiklu, jablkách, tratí pěstitelé asi čtyři koruny na kilogram a často musí provoz dotovat z vlastních prostředků. Ale otázka je, jak dlouho to ještě bude možné z jejich strany tímto způsobem řešit.