Práva mají všichni lidé a funkční demokratický právní stát se pozná podle toho, zda dopřeje práva a soudní ochranu nejen těm, v jejichž prospěch je veřejné mínění, ale i těm, které veřejné mínění nemá rádo či je již předem odsoudilo. Do druhé skupiny patří provozovatelé solárních elektráren, kteří nejsou zpravidla oblíbeni. Ovšem solární elektrárny nestavěli proto, že by nic jiného dělat nechtěli, ale protože to chtěl stát a přirozeně postupovali s ohledem na podporu, kterou stát slíbil formou právních předpisů. Jestli je dotace do výroby elektřiny moudrá nebo ne, nezáviselo na vůli provozovatelů elektráren. Ovšem při zkoumání některých soudních rozhodnutí, včetně Ústavního soudu člověka někdy napadne, že jsou spíše výsledkem obecné neoblíbenosti provozovatelů solárních elektráren, než řádnou aplikací práva. Tak tomu je i s usnesením Ústavního soudu z 1. 6. 2021, IV.ÚS 1327/20.

Nezákonnost cenových rozhodnutí

V rámci trestních věci spojených se solárními elektrárnami je zásadní otázkou, zda cenová rozhodnutí Energetického regulačního úřadu z roku 2010 a 2011 byla zákonná. Podle ústavy může každý soudce posoudit, zda podzákonný právní předpis je v souladu se zákonem a ústavou. Pokud nikoliv, nepoužije jej. Ústavní soud ve věci regulace nájemného v bytech judikoval, že obecná cenová rozhodnutí jsou svým obsahem právním předpisem, byť tak nejsou označena. Pakliže podstatou obhajoby lidí je, že tyto podzákonné právní předpisy jsou nezákonné, je povinností soudu se tím zabývat. Zvláště, když soudy uznávají, že stát zásadním způsobem a velmi narychlo měnil cenové podmínky v průběhu výstavby elektráren. Tím byla zasažena právní jistota a legitimní očekávání každého, že po dobu výstavby budou platit podmínky, které byly na jejím začátku státem stanoveny.

Pakliže se s argumentem nezákonnosti cenových výměrů nevypořádaly trestní soudy, jde o vážný nedostatek, který má ústavní rozměr. Ovšem místo aby Ústavní soud zakročil, jen tuto skutečnost zaznamenal a až výsměšně působí jeho konstatování, že ústavní stěžovatel nenavrhl zrušení těchto předpisů. Výsměchem je to proto, že tyto cenové předpisy již jsou dávno zrušeny samotným Energetickým regulačním úřadem a nemohou být tedy zrušeny znovu. Návrh na jejich zrušení by Ústavní soud odmítl.

Pakliže však trestní soudy nadále tyto zrušené předpisy používají jako podklad pro odsuzující trestní rozsudek, trvá právní zájem na zjištění, zda v době platnosti byly zákonné či nikoliv. Tuto otázku měly za povinnost prvotně objasnit trestní soudy. Pokud tak neučinily, měl tuto povinnost Ústavní soud. Když tak neučinil, odmítl poskytnout soudní ochranu.