Nikdy by mne nenapadlo někoho lustrovat, s kým, proč a jak dlouho byl v hospodě či v moravském vinném sklepě a dle toho dělat politické soudy. V 90. letech 20. století nevznikla podobná aférka. To byla doba velkých politických střetů Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zeman, přičemž členové ODS a sociální demokracie, ale i lidovci a komunisté spolu pili v různých hospodách. To byl projev mezilidských vztahů, ne politika. Že s někým hovořím v hospodě či na víně ve sklepě, neznamená, že přijímám jeho politické či lidské postoje.

Doba se změnila. V 90. letech také vládu nenapadlo zneužít Vojenské zpravodajství k cenzuře opozičních webů. Žádná vláda od roku 1989 nestrkala nos do toho, co chci číst. Až vláda Petra Fialy tak učinila, inspirovala se v totalitní cenzuře a znemožnila mi číst, co chci. Zatím ji vypnutí opozičních webů v únoru 2022 moc nevyšlo. Jen ukázala, čeho všeho je schopna – cenzurovat a krást lidem jejich práva na svobodu projevu a šíření informací.

Aférka Pavla Blažka pokračuje v tomto protisvobodném duchu. Je vytvářena atmosféra, že se člověk má hlídat, s kým je v hospodě či ve sklepě. Taková autocenzura mezilidských vztahů. Je to ze strany některých vládních politiků a části médií tvorba atmosféry známé před listopadem 1989, kdy byl vytvářen tlak, aby se člověk nestýkal s nevhodnými lidmi, aby neměl problémy v práci či jeho děti ve škole.

Ožívá zatuchlý duch totality. Ještě aby byl vydán seznam lidí, s kým je nevhodné se stýkat, či seznam autorů a webů, které je nevhodné číst. Já bych na takový seznam kašlal a stýkal se, s kým chci, stejně jako čtu, co chci, včetně protivládních webů. Až bude seznam stigmatizovaných, s kterými se nemá chodit na pivo, budu s nimi sedět v hospodě, bez ohledu na některé politiky i novináře, kteří se chovají jako za pomnichovské republiky. I tam se sledovalo, kdo byl v hospodě, s kým a zda je to vhodné z hlediska držitelů tehdejší moci.

Převzato z profilu politika.