Musím ale vzpomenout na roky 2004-2010, kdy jsem jako starostka v naší městské části zásadně evropské dotace odmítala. Přišlo mi nedůstojné pro dospělé lidi, aby pomocí najatých agentur zjišťovali, na co či kolik je možno „čerpat“, co vymyslíme rozumného či nerozumného, zbytečného či nezbytného, aby bylo možno „čerpat“. Připadala jsem si jako v dětském bláznivém světě, kde si děti myslí, že pečení holubi létají do úst a ty nejmenší děti se těší, jak hodný strýček přinese čokoládu.

Peníze buď odrážejí nějakou hodnotu, nebo je to natištěný papírek, který hodnotu postupně nebo rázem ztratí. Pokud peníze na čerpání z fondů EU jsou toho prvního rázu, nemohly spadnout z nebe, ale musel je někdo vydělat. Vydělat, poslat do Bruselu, tam přepočítat a znovu přeposlat na ony bohulibé projekty v členských zemích. Potom je ale zbytečné je přeposílat, mohli jsme si je nechat doma a bez bruselského mezičlánku investovat tam, kde to považujeme za správné. Pokud ale platí ta druhá varianta, že totiž peníze na „čerpání dotací“ si někde v Bruselu někdo tiskne, pak nás potěš Bůh. Pak už to není jenom plýtvání, ale podvod.

Ale vážně: pokud by Evropský parlament, zdůrazňuji zvolený Evropský parlament uvážil, že pro potřeby lepšího vzájemného fungování států Evropy je správné společné peníze investovat do infrastruktury evropského rozměru, tj. dálnic, železnic, vodních cest, energetických produktovodů, prostě té infrastruktury, která pomáhá zlepšení jakékoli komunikace uvnitř Evropy, potom prosím investujme společné peníze. Pokud tak rozhodne společný parlament Evropy.

Pokud ale máme platit parky, lavičky, houpačky, prolézačky, akvaparky a podobné zbytnosti z peněz, které jsou několikrát otočeny v rozpočtech jednotlivých zemí a poté poslány do společného pytle evropských dotací, pak si prosím uvědomme, že je to plýtvání. Na dětská hřiště si snad stačíme vydělat sami a postavíme si jich tolik, kolik chceme my sami a na kolik nám rozpočet stačí. Tam je přesně vidět, kam a jaké peníze putují, která firma nám ten krásný (možná trochu zbytečný)  park  postavila, a tak si můžeme poklepat na rameno, že jsme to dokázali. Z evropských dotací nikoli. Tam si jenom otřeme čelo, že všechny formuláře byly správně vyplněné, žádný průšvih nenastal a z hotového projektu ani nemáme dobrý pocit. Zaplatíme firmu, která nám to vše kvalifikovaně „zúřadovala“ a hledáme další zbytný projekt, na který by bylo možno „čerpat“.

Jsem hrdá, že od samého počátku považuji tento systém za nesprávný, nesmyslný, špatný. Jsem ráda, že jsem se mu snažila všemožně zabránit. Dělá z lidí žebráky evropských dotací. Kazí jim vkus a charakter. Mnohé kauzy to dosvědčují.

Naučme se zacházet s penězi odpovědně a hospodárně. To je možné jenom s vlastními penězi. Vše, co spadne z nebe, je větší nebo menší podvod.