Někteří z nás houbám rovněž přisuzují magickou moc. Některých hub se musí člověk dokonce bát, mohou otrávit. Znám lidové moudrosti, které praví, že houby rostou do úplňku, jiné zase naopak. S tou magickou mocí u hub je to však v dnešní době nahnuté, encyklopedie zná magické houbičky jako halucinogenní. Svět a politika se mění, s nimi se zřejmě mění i houby a jejich použití. Dnes by asi měla jiný význam i perníková chaloupka. A kdo ví, co by v téhle chaloupce dělali Křemílek s Vochomůrkou po večerech. Kdysi znali magické houby alchymisté a zřejmě z nich vyráběli elixír mládí.

Každý holt v houbách vidí to své. Alchymista elixír, náboženský vůdce duchovní spojení, většina lidí chutnou poživatinu. Jednoduše houby jsou SEN zřejmě každého z nás. Ale je zajímavé, že houby a jejich sběr považují za klíčové také někteří politici. Škoda, že místo fascinací houbami nehledají kámen mudrců, aby zmoudřeli. V Čechách je to taková sázka na jistotu. Co Čech, to houbař. Když se jako politik předvedu, jak láskyplně, progresivně a liberálně houby sbírám a vařím, tak emoce tečou. Leckterá volička setře slzu, a když se začte do politikových receptů, má jasno. To je on, mého srdce šampion. Je jako já, jako my všichni. A když má rád houby, má rád i lidi a zaručeně se o nás postará. Ten má můj hlas.

Skoro všichni houbaříme, vysbíráme v lesích ročně asi 22 tisíc tun hub. Houbaří více než 75 procent domácností. To je síla. Politik houbař to má v kapse. Zdánlivě nenápadná činnost je marketing s velkým „M“. Kam se hrabou počty myslivců, rybářů nebo hasičů. Skutečný politický stratég nepotřebuje svaly, nesvádí pohledné ženy, nepózuje s flintou, rybářským prutem nebo s hasičskou hadicí. Má roztrhané kraťasy, tričko, sandály a košíček nebo dva. Je prostě jeden z nás, vezme to u srdce.

Když politika vidíme, jak pečlivě čistí a krájí ulovené hříbky, máme s ním soucit, protože víme, jak otravná práce to někdy je. Houbařský politik to dobře ví, neboť má správný politický cit, že veřejnosti nesmí ukazovat úlovky v podobě vzácných a chráněných hub, jako jsou třeba muchomůrka císařka nebo hřib královský. Lepší jsou obyčejné babky či masáci. Hlavně ne velké množství, tak nějak přiměřeně. Nikdo nesmí politikovi nic závidět, to by bylo marketingově špatně. Je chybou, když má politik silné brýle, ten houby nenajde a každému je jasné, že pokud se chlubí košíkem hříbků, zcela jistě je nenasbíral. To s těmi brýlemi se vztahuje na mě.

Politik houbař bez brýlí je skutečný lovec voličských hlasů. Jeden košík hříbků a je to. Zvlášť dobrá je houbařská finta při volbách do Senátu. Stačí si přečíst atlas hub, nějaký houbařský recept a je to doma. A co je doma, to se počítá.

Samozřejmě zájem o houbaření je odvislý od toho, zda houby rostou, nebo ne. Když je celé léto sucho a neprší, houbaření nikdo neřeší. To politik může psát a ukazovat houbařské recepty od rána do večera a nechytí se. Ale když je deštivý podzim, to má politik houbař eldorádo. Každý den fotografie plných košíků s krásným obličejem politika na Facebooku, Instagramu nebo síti X. To zabere vždycky. A politik nemusí být ani inteligentní, ani krasavec, a už vůbec ne svalovec. Pro politika houbaře je výhodou, pokud umí pátrat, vyšetřovat, hledat a vyslýchat. Ten má jednoduše výhodu.

Jediné, co mé úvahy o krásách politiky a houbaření však poněkud nabouralo, byly skončené eurovolby. Několik nových, krásně úžasných progresivních politických subjektů rovněž podle zavedeného receptu zkusilo houbařit, psát recepty, kuchtit a dělat houbařskou osvětu. A samozřejmě kandidovat do Evropského parlamentu. Vše bylo zalité sluncem a vonělo houbami. Bohužel však člověk míní a volič mění. Zvláště v Čechách.

Právě tyhle liberální, progresivistické a k tomu houbařské politické subjekty neuspěly. Asi nerostly houby, bylo sucho a lidi nešli do lesa. Takže se stalo něco, co nechápu. Houbařské strany propadly. Svět, politika a lidé se prostě mění. Takže co bylo, bylo, a na houby v politice asi můžeme s láskou zapomenout.