Rádi se oháníme morálkou. Bohužel se zdá, že zůstalo jen slovo jako nálepka. Obsah se jaksi vytratil. Hovořím o aktuální „kokainové kauze“ brněnských politiků v čele s primátorkou Markétou Vaňkovou.

Všichni si pamatujeme billboardy zástupců dnešní pětikoalice s heslem, že patříme na Západ, k jeho hodnotám. Fajn. Ale nepatří snad mezi ně i morálka, kdy politik přistižený při prapodivných aktivitách týkajících se kokainu, vyvodí zodpovědnost a odstoupí? Nebyla by to snad hodnota, kterou u vyspělých demokracií tolik obdivujeme?

Často u některých úkonů musíte předkládat výpis z trestního rejstříku. Neexistuje ovšem žádný výpis z rejstříku morálního. Máme tedy na požadavek morálky rezignovat? Vždyť nemá žádný praktický význam. Zaměstnání nemůže dostat především ten, kdo je tak nešikovný, že ho dopadli. Špatný morální profil zdaleka takové důsledky nemá.

Často se opakují stejná klišé: jsou to důsledky obnovy kapitalismu, který povýšil osobní úspěch na modlu. Nebo: je to důsledek socialistického režimu, který rozvrátil morálku. Vynechejme polemiku, zda lze rozvrátit morálku, pokud je lidem a společnosti vlastní. Spíš se pokusme podívat více dozadu. V české národní opeře se Jeníček dopustí naprosto jasného podvodu, a když je tento podvod odhalen, zpívá: To není podvod, toť pouhá lest! Od premiéry dodnes publikum souhlasně pokyvuje hlavou. Jeníček je kladný hrdina. Premiéra byla dávno za Rakouska, kdy o socialismu mluvilo jenom pár snílků a kapitalismus nosil ještě krátké kalhoty.

Morálky se nemůžeme dovolávat, jenom když je to pro nás výhodné. Musíme ji respektovat, i když je to v náš neprospěch.