S lehkou úvodní nadsázkou chci popsat nedávnou absurditu zadržení zakladatele a vlastníka sociální sítě Telegram Pavla Durova. Platformy, která si zakládá na absolutní ochraně svobody slova a soukromí uživatelů. Jen bloud si může myslet, že důvodem Durovova zatčení není právě snaha vlád a jejich tajných služeb dostat se Telegramu pod kůži. Což potvrdil sám Durov. A před několika dny Mark Zuckerberg, vládce jiné sociální sítě Facebook, přiznal, že administrativa prezidenta Joea Bidena během pandemie vyvíjela na firmu tlak, aby na svých sociálních sítích cenzurovala část obsahu týkajícího se nemoci covid-19. A to není vše. V dopise vyšetřovací komisi Kongresu zmiňuje i vládní nátlak na mazání článků o korupci v rodině Joea Bidena ve skandálu okolo ukrajinské plynárenské společnosti Burisma, v jejímž představenstvu seděl Bidenův syn Hunter.

Každým dnem kolem sebe vidíme, jak mocné tohoto světa nejen svoboda projevu irituje, jak pod falešnými slůvky o její podpoře ji chtějí zničit. A to bohužel nemluvím o autoritářských režimech, ale Francii a vlastně celé Evropě, které svoboda slova páchne čím dál víc. O zemích na západ od nás, kam údajně máme patřit. Děkuji, nechci. Můžete vzít jed na to, že hon na Telegram je teprve na začátku. 

Už na začátku kauzy Durov bylo nejen mně jasné, jak ji uchopí naši progresivní, takzvaní mainstreamoví novináři. „Hlídací psi demokracie“ (jejíž základní součástí by svoboda slova měla být, což asi nevědí) opět zavyli předem určeným směrem. Největší odporností byl pro mě titulek na jednom z hlavních zpravodajských serverů: „Konec beztrestnosti Telegramu? Jeho šéfa zatkli na francouzském letišti.“ Domnívám se, že v současném mediálním světě nadpis článku jen stěží může znít: „Konec beztrestnosti svobody slova na Telegramu.“ Tím by totiž autor odhalil pravou podstatu dění, což nemůže s vědomím rizika, že následně bude nejen u kolegů z branže odhalen jako dezolát či Putinův poskok.

Hostinský Palivec ze slavného románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl nepochybně vizionář. Už před více než sto lety vystihl náš současný svět rčením: „Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika. Zaplať si pivo a seď v hospodě a žvaň si, co chceš. To je moje zásada.“

Škoda, že se touto zásadou neinspirují ti, co nám nejen hospodské žvanění chtějí plátek po plátku brát. Nedejme se.