Člověk se často zamýšlí nad tím, jaké podmínky pro život očekává, tudíž jakou stranu či směr bude volit, aby jeho nároky či požadavky byly naplněny. To, co jeden považuje za jediné správné, tomu druhému nevyhovuje a dožaduje se změny. Přitom každý své myšlenky považuje za správné, až se vytváří určité dogma a šablonovitost.

Obecně lze říci, že kdo nenávidí tuto vládu, se nenechal očkovat proti covidu a podporuje agresi Ruska proti Ukrajině, nenávidí EU a NATO. Logicky. Říkám tomu bolševismus v nás, zakrývaný vysokými cenami energií, inflací a nevím kdo ví čím ještě. Jistě, jsou to problémy, které tíží každého z nás, ale tito lidé svůj názor nezmění, ani kdyby 1 kWh elektřiny stála deset haléřů a inflace nebyla žádná.

Není nic překvapivého, že náš život ovládají nenávist, závist, schopnost, neschopnost a všeho schopnost. Jde to v určitých vlnách a mnohdy výše uvedené vlastnosti drtí demokratické hodnoty. Zapomněli jsme, co znamená skutečná nouze, a leckdy označujeme za tento stav jen to, že nemáme to, co soused. Pracovití a schopní se musí mít logicky lépe než ti druzí, ale tento vcelku logický poměr nám narušují všehoschopní jedinci, kterým se u nás nebývale daří.

Určitě existují i lidé, kteří nejsou takto úplně „zaškatulkovatelní“, a proto je jejich život trochu složitější, a hůře tak hledají partnery, pokud působí v politice, ale i v normálním životě. Přiznávám otevřeně, že jsem jednoznačně pro naši účast v NATO. Rozumím tomu, že EU může být dobrý projekt, který však ničí ti, kteří v něm působí. Odmítám Green Deal v celém jeho rozsahu. Nemám rád ekoteroristy a lepiče k silnicím bych přísně trestal.

Nikdy bych ale nezahodil papírek v lese a podpořil bych ploty kolem silnic, protože při dnešním automobilovém provozu to stojí životy tisíce zvířat. Jsem zásadně proti neřízené migraci z afrických a asijských zemí, která s sebou přináší obrovské problémy, o nichž se v současné době už i otevřeně hovoří. Naopak souhlasím s poskytnutím azylu ženám a dětem z ruskou agresí zasažených oblastí Ukrajiny, z nichž si většina zde hledá práci a bez jejichž pomoci by některé pracovní pozice nebyly nikdy obsazeny.

Jak z výše uvedeného vyplynulo, tak nemusím progresivisty, aktivisty a všechny tyto a jim podobné, jež dobré bydlo, demokracie a možnost takto se vyjadřovat přivedlo až do pozice neomarxistů. Zároveň se však možná ještě více bojím pravidelných návratů populistů, opírajících se o staré struktury s těžko potlačovanou láskou k metodám komunismu. A není jich málo.

Co tedy hledám a k čemu napínám své skromné síly. Hledám racionální, spravedlivou pravicovou politiku, která nesráží ty talentované a úspěšné, dá prostor lidské aktivitě a pracovitosti. Bere těmto lidem na daních jen to, co je nutné pro štíhlý stát, zajišťující obranu země, bezpečnost a dlouhodobé spravedlivé podmínky pro jejich činnost. Pomáhá logicky těm, kteří si sami opravdu pomoci nemohou, a pochopitelně seniorům. Stát však není žádnou automatickou zajišťovnou pro ty, kteří jen celý život natahují ruce a považují za samozřejmé, že se stát o ně postará. Chci opravdu tak moc?