„Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti,“ praví se v Listině základních práv a svobod, která je součástí Ústavy ČR.

V praxi ale existuje řada zákonů, které demokracii a politickou svobodu omezují a ohrožují.

Je potřeba udělat pár důležitých kroků k tomu, aby politická svoboda byla skutečná, pravá a neomezená.

1. Lidé by měli mít svobodu podpořit politické strany, které jsou jim sympatické, třeba vylepením plakátu ve výloze svého obchodu, plachtou na svém domě nebo bannerem zapíchnutým na předzahrádce u silnice. Podle nového zákona o politických stranách toto již není možné a každý, kdo takto podpoří politickou stranu, se musí registrovat a když to neudělá, hrozí mu zničující pokuty. Tento zákon, který omezuje politickou svobodu, je potřeba zrušit.
    
2. Vlastně celý Úřad pro kontrolu hospodaření politických stran, zřízený Sobotkovou vládou, by měl být zrušen. Až do minulého roku jsme mohli existovat bez tohoto úřadu. Úřad může strany ničit likvidačními pokutami za bezvýznamná pochybení, jako např. když chybně uvedou datum narození dárce. Hrozí, že úřad bude nadržovat velkým stranám, které navrhují do funkce předsedu úřadu.
    
3. Politické strany by měly mít právo ve volební kampani rozbalit na veřejném prostranství své informační stánky a rozdávat letáky, pokud tím nenarušují provoz. Dnes, aby mohli oslovovat voliče, musí mít zaregistrované zábory. Zákon o politických stranách by měl umožnit politickou agitaci na náměstích v předvolebním období bez nutnosti záboru. Politická agitace by se od neosobních billboardů a inzerce v novinách přesunula k přirozenému osobnímu kontaktu mezi voliči a kandidáty politických stran v ulicích.
    
4. Měly by se zrušit dotace politickým stranám ze státního rozpočtu. Čím víc dotací strany dostávají, tím víc mají billboardů a tím dražší mají volební kampaně. Kdyby dotace nebyly, všechny strany, nejen ty malé a nové, by musely přesvědčovat voliče u volebních stánků na náměstích, prostřednictvím nálepek na svých autech, přesvědčováním a celoroční prací. Např. za rok 2016 stát politickým stranám vyplatil miliardu korun a jsou tak v politické soutěži zvýhodněny parlamentní strany před neparlamentními.
    
5. Měla by se zrušit pětiprocentní bariéra pro vstup do parlamentu. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, 1 poslanec tak představuje 0,5 procenta celé sněmovny. I strana, která reprezentuje 0,5 procenta, by tudíž měla mít právo na zastoupení svých voličů e sněmovně. Pětiprocentní bariéra výrazně omezuje politickou soutěž, mnoho voličů raději volí stranu, která si vede dobře v průzkumech, než tu, kterou by doopravdy chtěli. I menšinový názory měl mít právo na zastoupení v Parlamentu. Např. v Nizozemí má dolní komora 150 poslanců, žádná pětiprocentní hranice tam neexistuje, tak i strana, která dostane 1/150 hlasů (0,67 %), získá zastoupení v parlamentu. Pětiprocentní hranice konzervuje politickou oligarchii a brání vstupu nových hráčů. Malé strany jsou pro velké nepohodlné, velké strany se s malými nechtějí dohadovat a vyhovuje jim tato oligarchie, která do parlamentu přivádí vždy jen 4-6 politických stran. Je to ale na úkor demokracie. Slibuji voličům, že tento názor budu vždy zastávat, rovněž až budu zvolen do Poslanecké sněmovny.

Cílem je, aby hlas občana měl své zastoupení v parlamentu, aby politika nebyla odtržená od obyčejného občana, aby demokracie byla skutečná a nebyla to jen oligarchie a předstíraná demokracie.