„Domnívám se, že jedním z důvodů toho, proč se evropští občané odklánějí od evropského projektu, je fakt, že se v příliš mnoha oblastech pleteme do jejich soukromých životů. A děláme to v mnoha oblastech, kde by mohly lépe konat členské státy.“ Tato slova tentokrát neprohlásil na plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku například Nigel Farage nebo Petr Mach, kteří to tvrdí konstantně už roky. To jsou slova šéfa Evropské komise. Z jeho úst falešná, prázdná, vypočítavá a bojující o vlastní přežití.

Podobná slova padají vždy, když chtějí zachránit sami sebe. Když šlo do kopru podobné snažení před lety u nás a komunisté se chtěli z posledních sil zachránit, prohlásil Milouš Jakeš: „To se neobejde bez řady problémů, které bude třeba za pochodu řešit. Lidé však musí vidět, že v čele tohoto zápasu stojí komunisté, že je to strana, která jako bojová síla orientuje společnost správným směrem. Aktivizace komunistů je také smyslem přípravy a průběhu výročních členských schůzí i celého období před XVIII. sjezdem KSČ. Ne slovy, ale konkrétními činy upevníme socialismus.“ Jean-Claude Juncker a jemu podobní nejsou jiní. Jejich jediným cílem je převychovávat ostatní k obrazu svému a držet řád a moc nad lidmi v rukou.

Slova Jean-Claude Junckera přichází v době, kdy se bude ve Velké Británii konat referendum o vystoupení z tohoto spolku. Cílí na ty, kteří jsou snad ještě nakloněni myšlence, že projekt Evropských socialistických republik je reformovatelný.Novináři píší o „odmítnutí pevného svazku se zbytkem Evropy, které může zaznít v britském referendu. Velká Británie se přitom bez Unie neobejde, z ostrovů na kontinent míří téměř polovina vývozu.“ Ano, končí, jenže je to mnohdy EU navzdory. Británie se zcela jistě bez EU obejde, stejně jako jiné státy. On tady v EU je totiž trh socialisticky jednotný, nikoli kapitalisticky volný. A trh jednotný nemá se skutečně udržitelnou prosperitou opravdu nic společného. Jiná věc je, zda se politici v Bruselu a v jednotlivých členských státech zachovají podle, až v rozporu s péčí řádného hospodáře a s poníženým egem budou chtít vůči svobodomyslným Britům uplatňovat sankce za to, že si třeba zvolí pro svůj další život více svobody a méně buzerace a budou hlasovat pro vystoupení.

Pokud tohle má být to „Velká Británie se přitom bez Unie neobejde“, pak běžte do háje. Nic na tom nemění ani účelové náhlé procitnutí lidí jako je Jean-Claude Juncker, kterým teče do bot, a kteří jsou jedinými skutečnými strůjci toho, že evropští občané nevěří projektu EU ve stále větší míře. Svým roky trvajícím prosazováním společných politik zabili jednou provždy možnost svobodné spolupráce, opravdu volného obchodu v Evropě a prosperity bez dluhů. Představa, že tito lidé snad budou prosazovat méně regulací našich životů a zajistí více svobody v rozhodování členských států, je mimo realitu. Takový trend totiž Lisabonská smlouva přímo zapovídá a výměnou za možnost vystoupit v sobě nese jen upevňování dosavadního směru a společných politik bez alternativ. Nic mezi tím.

Dostatečnou výpovědí o skutečných záměrech je odpověď šéfa Komise na dotaz, zda si Evropská unie uvědomuje rostoucí míru euroskepticismu napříč kontinentem: „Nejsme slepí. A jak na to Evropská komise reaguje? Je méně aktivní.“ Je také však prý podle něj, jedním dechem, zároveň potřeba více „evropské solidarity“ a „prohlubování spolupráce“. Protiklad jako hrom. Slova Jean-Claude Junckera by měla smysl jen za předpokladu, že by na jejich konci bylo „odstupuji“. O něčem takovém se nám ovšem může jen zdát. Jeho charakter a neměnný způsob uvažovaní jsou poznat i ze slov o tom, že se v příliš mnoha oblastech pletou do soukromých životů tam, „kde by mohly lépe konat členské státy“. Ne, pane Junkere, nejenže nemohly, ale hlavně neměly. Ani to ne.

Takže děkuji, ale mé opovržení takovými lidmi jen zesílilo. A chci věřit, sobecky v zájmu svých vlastních dětí, že je nás takových stále víc.

František Matějka,
místopředseda Svobodných