Michálek (Piráti): Česká republika je slabá v byrokracii, v korupci a v právním státě

Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Pane premiére, já jsem chtěl navázat na ten projev, který se týkal, řekněme, krátkodobějšího výhledu, otázkou toho, jak se Česká republika bude vyvíjet z hlediska ekonomického růstu dlouhodobě, která mi přijde neméně důležitá. Já jsem se podíval do srovnání, které vytváří Ray Dalio, což je ředitel největšího světového fondu Bridgewater. Jmenuje se to Great Powers Index a srovnává tam 35 zemí. Česká republika tam má odhadovaný růst na příštích deset let ve výši 1,9 procenta, což je průměrná hodnota. To bych chtěl říci. Nekresleme tady katastrofické scénáře. Je to průměrná hodnota, nijak zvlášť neexcelujeme ani zásadně nezaostáváme.

Ale jasně z toho přehledu je vidět i to, že jsou státy v našem okolí, jako je třeba Polsko, které ten výhled mají dramaticky lepší, protože u Polska Bridgewater odhaduje růst v příštích deseti letech ve výši 2,9 procenta. Když se podíváte na důvody, na základě kterých je stanovena tato predikce, tak se tam vždycky hodnotí, v čem je ten stát silný a v čem je ten stát slabý. U České republiky je uvedeno, že Česká republika je slabá v byrokracii, v korupci a v právním státě, čili ve schopnosti soudů rozhodovat v dohledné době.

Takže to říkají analytici z Ameriky - jenom abychom si byli vědomi toho, že to nejsou nějaké informace vycucané kteroukoliv politickou stranou, ani to nejsou informace od českých orgánů, od Ministerstva financí nebo od České národní banky. To jsou analytici, kteří obrovským způsobem zbohatli na tom, že umí dobře odhadovat vývoj ekonomické situace různých subjektů.

Ten dotaz tady skutečně zněl na to, jaká konkrétní opatření učiní vláda, a na to jsme tady žádnou odpověď nedostali. Jsem rád, že je tady přítomen i pan ministr Stanjura, protože se můžeme bavit o těch opatřeních, které jsme diskutovali, když jsme jako Piráti ještě byli ve vládě, abychom rozhýbali stagnující ekonomiku. Protože naše ekonomika - to je potřeba také dodat - je v té stagnaci víceméně už od covidu, kdy vládla předchozí vláda.

Pojďme se podívat na ta konkrétní opatření. Podpora start-upů. Neschváleno, všechno se to odkládá. Možná to na poslední chvíli schválí vláda těsně před volbami. Ale není vůbec žádný důvod, proč by se to mělo odkládat, protože ten návrh byl diskutován, byly k tomu připraveny pracovní skupiny. Jestli chceme, abychom zvýšili hospodářský růst, tak je potřeba podporovat, aby se z těch malých stávali velcí, jako to mají třeba ve Spojených státech, v Izraeli nebo v Estonsku. Řada z vás navštívila tyto státy, takže ví, že tam tyto věci fungují.

Jiný příklad: umožnit maminkám pracovat. Místo toho, abychom skutečně investovali veškeré úsilí do toho, abychom tady rychle schválili zákon o dětských skupinách, tak se to tady v Poslanecké sněmovně odkládalo a blokovalo. Až teprve teď nedávno byl ten zákon konečně schválen. Až projde všemi těmi kolečky, tak začne platit zase těsně před volbami. To je věc, která mohla být dávno hotová, mohla dávno fungovat, dávno přispívat. Je to výsledek zpomalení tady v Poslanecké sněmovně.

Jiný příklad: Češi se často ptají, jak to je s minimální mzdou. Minimální mzda se netýká jenom těch, kteří pracují za minimální mzdu, ale samozřejmě vytváří i ekonomický tlak na to, aby celkově mzdy šly nahoru a aby firmy více investovaly do inovací. Minimální mzda je dneska menší než v Polsku - 25 000 korun - nebo v Litvě. Takže otázka, proč v této oblasti nepracujeme intenzivněji na tom, aby jednak naši lidé měli lepší mzdy... Zvlášť když se tady zaklínáme německými platy, ačkoliv všichni víme, že realita za dobu působení té vlády je, že reálné mzdy se snížily, když to vezmeme, o nějakých 5 až 7 procent - různě, jestli podle mediánu, nebo průměru.

Proč se neřeší problematika zahraničních specialistů? Když jsem byl na Ministerstvu zahraničí, tak jsem opakovaně apeloval na Jana Lipavského, který teď sedí ve vládě asi za ODS, za pana Fialu - přeběhlík, že jo? - proč nevyřešili to, že firmy, které potřebují zahraniční specialisty, tak aby je skutečně mohli dostat? Oni tam ani pořádně nesledují, jak rychle jsou žádosti na ambasádách vyřizované. Tam to dokonce funguje tak, aby obešly veškeré možnosti sledování, tak vy si musíte dojít na ambasádu a s ambasádou se musíte domluvit, kdy můžete podat žádost. Vy si nemůžete podat jen tak žádost. Vy se musíte nejdřív s ambasádou domluvit, kdy si budete moci podat žádost. Pak se spustí to nejabsurdnější divadlo, že se musí posílat nějaký návrh smlouvy, ten se posílá na to velvyslanectví, to velvyslanectví ho posílá zpátky sem do České republiky, pak se to posílá zase zpátky. To je prostě úplně nezvládnuté. Vím, že se tam připravuje digitalizace s nějakým výhledem zase na příští vládu, která to možná dokončí, možná to nedokončí. Ale to jsou věci, kde by určitý tlak na výrazné zrychlení ze strany vedení vlády byl žádoucí.

Další problematika, odkládání výstavby bydlení. Ivan Bartoš tedy předložil zákon, který byl schválen na vládě, přišel do Sněmovny a zase tady byl odkládán a odkládán. Výstavba bydlení, stavebnictví, to je přece obrovsky ekonomický sektor, který může pomoct nastartovat naši ekonomiku. Současně by tím vyřešil i ten velký problém s nedostupností bydlení.

Já jsem si přečetl na Facebooku pana premiéra status z 27. 5., kde pan premiér říká, že bydlení, co si lidé budou moci dovolit, je jeho osobní priorita - osobní priorita je bydlení, co si lidé budou moci dovolit - a že garantuje nájemní byty pro mladé rodiny a potřebné profese, učitele, zdravotní sestřičky a tak dále. A před sedmi dny jsem si přečetl, že v diskusi na Blesku řekl, že ten zákon se bude týkat jenom vyloučených lokalit. Tak prosím vás, ať mi nikdo nevypráví, že je pro něj osobní priorita bydlení, když chce podporovat bydlení jenom ve vyloučených lokalitách. To přece nedává vůbec žádný smysl.

Ten zákon měl lhůtu v září minulého roku. V září minulého roku uplynula lhůta, ve které ho Poslanecká sněmovna měla projednat. Místo toho jste ten zákon tady sabotovali, odkládali a tak dále, aby z něho lidé nemohli benefitovat. Vůbec to nechápu. Bavíme se tady o ekonomickém růstu. Stavebnictví je zásadní oblast a kdybychom schválili tento zákon, tak umožníme dostat na trh více bytů a umožníme... Pomůže nám to i v té celkové podpoře, jejíž součástí je, aby obce, kde ty byty chybí, kde je práce, kde lidé chtějí žít, se stavěly byty. Ne vyloučené lokality prosím. Nemůžeme to zjednodušovat nebo osekávat jenom na vyloučené lokality.

Další ekonomický zázrak naší vlády je návrh, který byl předložen vládou k RUD, čili rozpočtovému určení daní. Ačkoliv na to bylo Ministerstvo financí upozorňováno, tak tam byl navržen takový parametr, který by v praxi znamenal, že pokud se v nějakém kraji rozdělí obec na dvě obce, tak hejtman za to dostane bonifikaci 2 miliony. Prostě úplný opak toho, co tato země potřebuje k tomu, aby fungovala. Potřebujeme soustředit a zefektivnit fungování veřejné správy na obcích, kterých máme nejvíc v Evropě. Jsme úplně na tom chvostu, všichni vědí, že to je neefektivní a že jsou tady obce, kde prostě víc jak polovinu rozpočtu obce schramstne plat starosty. Máme tady prostě čtyři baráky, má to 20 nebo 50 obyvatel a už je to samostatná obec. Samozřejmě že to ve výsledku nefunguje, protože jak může takováhle obec, která má 20 obyvatel, zajistit, jak se může angažovat k zajištění dostupnosti třeba zubařské péče a podobně?

A máme tady prostě čtyři baráky a má to 20 nebo 50 obyvatel a už je to samostatná obec. A samozřejmě, že to ve výsledku nefunguje, protože jak může takováhle obec, která má 20 obyvatel, zajistit, jak se může angažovat k zajištění dostupnosti třeba zubařské péče a podobně? Takže místo toho aby vláda motivovala ty obce k ekonomické aktivitě, místo toho, aby se konečně schválilo, že když obec získá investici na své území, získá tam pracovní místa, ideálně s vysokou přidanou hodnotou, tak bude mít nějaký podíl na tom zisku, že když tam postaví větrník, tak bude mít tu garanci poplatku třeba z toho větrníku, aby to nepřispívalo jenom těm energetickým firmám, ale aby z toho měli prospěch i ti místní obyvatelé. To jsou věci, které můžou motivovat k ekonomické aktivitě prospěšným způsobem a naboostovat ten ekonomický růst. Ale místo toho jsme tady dostali návrh, který je čistým přerozdělováním peněz mezi hejtmany tak, jak se část z nich domluvila. A ještě k tomu jsou tam špatně nastaveny parametry, že to není časově zafixováno a že budou obce motivované k rozdělování, což je úplný opak toho, co potřebujeme.

A další téma, konkrétní opatření, které by se hodilo, tak je zrušit dotační ekonomiku. Ta se nám ze státního rozpočtu sice trochu snížila, ale přestěhovala se nám do toho Modernizačního fondu, kde jsou peníze z Green Dealu. A my bychom se samozřejmě měli dívat na to, co se děje v jiných státech, jakým způsobem přistupují k tomu, aby nastartovaly ekonomický růst. A ony jdou cestou úlev na daních, jako třeba Spojené státy. Dokonce Spojené státy se snaží přetáhnout některý naše firmy k sobě právě pomocí těchhletěch motivací. A my místo toho jdeme cestou toho, že pokračujeme v těch dotacích. Takže výsledek toho je, že polovina podle našich výpočtů, polovina z těch peněz z Modernizačního fondu se přesměruje právě k těm oligarchům, místo toho, aby ty peníze byly z velké části distribuované těm, kterým můžou nejvíc pomoci snižovat emise, a tudíž bojovat s globálním oteplováním.

Další příklady - odložení digitalizace, to je známá story, k tomu se nebudu vracet. Diskutování. Zaznamenal jsem od pana ministra Stanjury, že diskutoval v médiích o tom, jak konečně vyřešit tabulky úředníků. Tak to je samozřejmě bohulibý záměr, který jsme si napsali už do programového prohlášení, ale od té doby se tři roky nic nestalo, takže MPSV to blokovalo samozřejmě a nepodařilo se to rozhýbat. A doteďka stát není schopen. Pokud nemá teda jako pan Jurečka, který měl exkluzivní dohodu, že když zruší místa na úřadech práce, protože měl obrovské množství pracovníků pod sebou, tak si to mohl dovolit, tak že dostane víc peněz na kompetentní IT tým, tak ostatní ministerstva tohleto nemají. Takže proto to vede k tomu, že ta situace v oblasti digitalizace a to, abychom měli méně, ale lépe placené lidi, je zcela neutěšená. A považuju za trochu legrační, že teprve v posledním roce vládnutí se zase toto téma otvírá a ještě bez toho, aniž by tam byl konkrétní výhled řešení, kdy dojde k této zásadní reformě, aby Česká republika přilákala do těch úřednických profesí více zkušených, kompetentních, nadaných lidí, přilákala ty talenty, tak jako to dělají všechny velké firmy.

Samostatný příběh jsou rámcové vzdělávací programy. To je činnost, která je velmi bohulibá a kterou se nám i ve spolupráci, když jsme byli ještě ve vládě, podařilo trochu urychlit. Ale zase musíme říct, jaká je kvalita těch rámcových vzdělávacích programů, s jakou se to setkalo kritikou. A sám pan ministr ví, že ten způsob přípravy, kdy se na to vrhnul celý Národní pedagogický institut a zapojilo se do toho obrovské množství lidí a nebyla tam konkrétní zodpovědnost konkrétních lidí za jednotlivé části tak, abychom vybrali ty nejlepší učitele, aby vytvořili výsledek, který bude stejnorodý a bude fungovat, tak ten způsob přípravy formou té neomezené participace se prostě zvrtnul a podle mě se to podepsalo na výsledku a myslí si to i celá řada odborníků ze školské oblasti.

Další opatření, o kterém by tady mohl mluvit pan premiér, kdyby mluvil o těch konkrétních opatřeních, na které zazněl dotaz, je otázka penzijních fondů. Vláda sice udělala užitečný krok, že zřídila DIP, ale žádným způsobem se nezasadila o úpravy v tom současném penzijním systému, který těm lidem, kteří tam jednou začali spořit a od té doby to neřeší a spoléhají na to, že ten stát to nějak rozumně vymyslel, tak tou přehnanou konzervativností to těm lidem skutečně velmi špatně zhodnocuje jejich úspory. Samozřejmě můžeme říct, že ať se každý stará o svoje peníze ve fondech a tak dále, ale domnívám se, že pokud nám jde o nastavení systému, ve kterém Česká republika bude prosperovat, musíme se podívat, jak to dělají západní vyspělé státy a jak využívají ty peníze, které jsou právě v penzijních fondech, na budoucí investice, které jsou důležité pro prosperitu. Má to spousta západních států, mají to i v Asii ty vyspělé státy, že vezmou peníze z penzijních fondů a investují to do výstavby infrastruktury, ze které jsou potom budoucí zisky, a je to nějak částečně garantované státem. V našem případě by se nabízely například investice právě do té výstavby nájemních bytů.

A poslední věc, která si myslím, že je důležitá i z hlediska toho, jak jsem mluvil o kritériích dlouhodobého růstu, právě jak říkali v Bridgewateru, korupce, byrokracie, právní stát, tak je zfunkčnění Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. My vždycky dostáváme od předsedů klubů na grémiu sjetinu těch zákonů, které máme projednat. A tam jsou vždycky priority těch stran, tam jsou ty věci typu vatikánská smlouva a tak dál, to, co tady projednáváme. Ale nejsou tam jako prioritní věci, které by pomohly lidem třeba snížit ceny potravin tak, aby reálně fungoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, aby získal lepší pravomoci bojovat proti kartelům a různým neřestem, co se dějou mezi řetězci, a současně aby se konečně zrychlilo projednávání veřejných zakázek. Protože každý ministr, každý primátor velkého města ví, že veřejné zakázky a jejich přezkum ze strany ÚOHSu, který je dvouinstanční ve správním řízení a následně dvouinstanční v soudním řízení, a dlouho to trvá a tak dále, je to těžko předvídatelné, není tam žádná metodická pomoc od ÚOHSu, je to čistě sankční režim, tak že obrovským způsobem prodlužuje veřejné zakázky. Samozřejmě, pokud se vám prodlouží veřejná zakázka o rok, tak to znamená, že se vám i zdraží ceny a vlastně to vytváří velkou nedůvěru u občanů, protože žádná vláda pořádně není schopná dodat výsledek v dohledné době. Protože vy, abyste něco schválili, nějakou změnu, kterou slíbíte občanům, třeba jednotné inkasní místo, o kterém si budeme povídat v jedné z příštích interpelacích, tak vy změníte legislativu, musíte to připravit, musíte to schválit Parlamentem, to trvá tak rok a půl až dva roky, potom musíte připravit veřejnou zakázku, ideálně už ji máte připravenou, takže ji nějak jenom zfinalizujete, zkonzultujete podle té výsledné legislativy, vyhlásíte. A pak je to přezkoumávání ÚOHSem. No a už jste potom ve třetím roce vládnutí, případně čtvrtém roce vládnutí. Pak musíte tu zakázku zrealizovat a už se nedostaví ten pozitivní efekt. Právě kvůli tomu, že jak ty parlamentní procedury, tak to přezkoumávání ÚOHSu je nepřiměřeně dlouhé.

Takže to jsem tady popsal konkrétní kroky, které Piráti třeba mají ve svém ekonomickém plánu Republika v pohybu, na webových stránkách republikavpohybu. Pan ministr financí to dobře zná, protože v rámci koalice jsme to představovali a prosazovali, ale bohužel některé věci z toho, řekl bych, velkou část se právě kvůli různému nechutenství, sabotáži, já nevím čemu, nepodařilo dotáhnout do konce.

Takže pojďme se bavit o konkrétních krocích, které vláda chce ještě schválit do konce volebního období, které můžou nastartovat ekonomiku. Já jsem jich tady přednesl celou řadu. A bavme se konkrétně, ať víme, co můžeme čekat, jestli vůbec vláda bude něco do konce volebního období navrhovat, anebo jestli pojedeme jenom v údržbovém režimu, že se bude navrhovat zvyšování různých poplatků, jako to vidíme u zavedení nového poplatku pro každého, kdo má mobil, aby platil za televizi a rozhlas, poplatek OSA za to, že člověk má paměť v mobilu, a různé další podobné nesmysly, které samozřejmě mají pouze negativní vliv na ekonomiku, protože přesměrovávají zdroje někam, kde na tom není žádný ekonomický přínos. Děkuji za pozornost.