Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, bylo tady již mnohé řečeno, já na to volně a pokud možno krátce navážu. Jenom bych chtěl k tomu, co tady sdělil pan předseda Sněmovny, to je abychom to nezlehčovali a nezjednodušovali. Za prvé kdyby nastala jedna taková situace v dějinách a nikde jsme nic jiného podobného nezaznamenali, tak by skutečně si mohl člověk myslet, že je to omyl nebo výplod nějakých poslanců rozumu mdlého, ale já si myslím, že z té ruské strany toho nebezpečí je víc než dost a že se dá očekávat, že pokud to neprosadí někdo teď nebo mu to někdo zamítne, že zas s tím přijde někdo druhý jindy. Navíc je to opravdu podle mě docela vážná věc, když se k ní vyjadřuje český prezident, ministr zahraničí a máme to tady jako speciální bod, tak to přece nemůže být nějaká blbost, nad kterou bychom mávli rukou, jako že o nic nejde nebo že to stejně neovlivníme. My se musíme vyjádřit jasně, ta reakce musí být jasná, rychlá a rozhodná a já to mimo jiné tady chci zdůraznit proto, že víte, nejvíce zla v dějinách pocházelo z různého zmatení pojmů, z různých falešných interpretací a nepravd. Zkuste někdy těmi dějinami zalistovat a opravdu to zjistíte. Takže každý takový zcela nesmyslný, řekl bych drzý návrh je zárodkem budoucího zla a že už ho tedy v dějinách bylo tolik.

Loni jsme si připomínali 50 let od invaze vojsk Varšavské smlouvy, po které následovala okupace. Že to nebylo nic krátkodobého, o tom svědčí, že jsme (ji?) nemohli pak 20 následujících let nebo více než 20 let setřást a podařilo se to až tedy po sametové revoluci. Národ, který prožíval Pražské jaro a snažil se o demokratizační procesy, byl ponížen, ale nezůstalo jen u toho. Tu tragédii srpna 1968 korunuje jako to obrovské memento 135 obětí občanů, civilistů, kteří přišli o život, a další oběti následovaly v roce 1969. K těm musíme mít a máme také - každý rok si to připomínáme - velkou úctu a tohle nesmíme nikdy zapomenout. Já bych chtěl odkázat, kdo náhodou by se o to chtěl zajímat víc, tak vyšla právě u příležitosti toho loňského připomínání 50 let té okupace, tak kniha manželů Kratochvílových, Daniela Povolného a Jiřího Kratochvíla, taková obsáhlá, která se jmenuje "1968 až 1969" s podtitulem "K 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 1968". Prosím vás, tam jsou všechny ty příběhy obětí, takže kdybyste to někdy i potřebovali nebo byl někdo v nějakém zmatku, kolik že jich bylo, v té knize je to uceleně, přehledně všechno podáno a přiblíženo, abychom opravdu nezapomínali.

A já bych chtěl při této příležitosti přijít s návrhem, který se diskutoval už před rokem a myslím si, že teď je právě ten vhodný okamžik, a to je návrh zákona nebo novela zákona o státních svátcích a významných dnech a dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů, kde by byl nově vepsán, navrhuje se zavést jako významný den 21. srpen jako památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy.

Myslím, že je to stručné, jasné, výstižné a konzultoval jsem to především s odborníky z řad historiků. Za všechny mohu zmínit docenta Jaroslava Šebka, ale byla jich docela dlouhá řada. Ti mě v tom podpořili a s těmi jsem i nakonec sestavil formulaci, která je v odůvodnění tohoto návrhu. Ten návrh mají všechny poslanecké kluby zde ve Sněmovně k dispozici, a protože si myslím, že ta věc je úplně jasná, že není potřeba o tom nějak příliš meditovat, dlouho přemýšlet, že buďto v tom má člověk jasno dnes a tady, anebo nebude mít jasno, ani kdyby to bylo za měsíc. Tak myslím, že kdo chcete, vyjádřete souhlas tady s tím, a zároveň jako reakci na to, co se děje v ruské Dumě, svým podpisem. Nikdo není nucen, všichni jsou zváni. Považoval bych za ideální, pokud - tak jak z těch vyjádření je patrno - to vnímáme jasně jako invazi a okupaci, tak dejme to i do toho kalendáře významných dnů. Protože skutečně 21. srpen patří k nejtragičtějším datům naší moderní historie. Vpád vojsk Varšavské smlouvy byl bezdůvodný, znamenal konec demokratizačních a humanistických snah o reformu socialistického systému v Československu, ale především také, jak jsem zdůraznil, i oběti na životech nevinných civilistů. Proto se domnívám, že by tento den měl být připomínán jako památka těchto nevinných obětí a jako memento, aby se už nikdy nic takového nestalo. Děkuji za pozornost a prosím o podporu tohoto návrhu.