Ministr Baxa: Financování prostřednictvím poplatků je podle mého názoru správné

Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, ještě než budu reagovat především na vystoupení pana poslance a předsedy mediálního výboru Nachera, dovolte mi, abych učinil všem pravidlům zadost. Byť už jsem při minulé rozpravě načetl návrh opravy data účinnosti, tak protože to bylo ve faktické poznámce, tak to učiním nyní, teď, aby mohlo potom podle pravidel proběhnout hlasování.

Podle § 95 odst. 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny lze v rámci rozpravy ve třetím čtení navrhnout opravu data účinnosti zákona. V části páté, čl. 8 uvedeného návrhu zákona je účinnost navrhována k datu 1. ledna 2025. Vzhledem k tomu, že toto datum účinnosti zákona již není reálné, je třeba stanovit datum nové. Vzhledem k urgentní potřebě udržet stávající rozsah a kvalitu poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového a televizního vysílání navrhuji stanovit účinnost zákona prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Toto datum rovněž zajistí, že nová výše rozhlasového a televizního poplatku bude platná od začátku kalendářního měsíce a ke změně jejich výše tak nedojde v jeho průběhu.

Zároveň je třeba zohlednit odloženou účinnost některých ustanovení, kterou navrhují dva z pozměňovacích návrhů tisku číslo 738. Pozměňovací návrh F1 pana poslance Jana Laciny navrhuje účinnost k 1. lednu 2026 u části třetí, čl. 5 bodu 19 a 21 a části páté. Pozměňovací návrh J4 pana poslance Patrika Nachera navrhuje účinnost k 1. červenci 2025 u čl. 7 bodů 1 až 5 a bodu 7. Budou-li tedy schváleny pozměňovací návrhy F1 a J4, navrhuji, aby účinnost návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byla stanovena následovně. Cituji: "Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou části čtvrté, článku VII, bodů 1 až 5 a bodu 7, které nabývají účinnosti dnem 1. července 2025, a části třetí, článku V, bodů 19 a 21 a části páté, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026."

Já si dovolím postupně, byť bez pochyby stručně, reagovat na některé body z vystoupení pana poslance Nachera. Dovolím si takový trošku povzdech na úvod, protože když se mluví o tom, jak by měla být změněna role veřejné služby, jak by měla vypadat média veřejné služby ve 21. století, jak by mělo vypadat jejich financování, tak si myslím, že by ta debata měla vypadat tak, jako ji vedeme tady. Nicméně vždycky před takovou debatou vystoupí předseda hnutí ANO Andrej Babiš a spustí celý vodopád radikálních tvrzení, útoků na média veřejné služby, označí Českou televizi za nenažranou hydru, obviní média veřejné služby z toho, že jsou hlásnou troubou vládní propagandy. To při nastavení hnutí ANO zpochybňuje legitimitu takové debaty a důvěryhodnost návrhů, které se mohou jevit jako relevantní, ale v tomto kontextu jenom vyvolávají obavy o tom, jak reálně bude vypadat nějaká změna fungování médií veřejné služby v barvách hnutí ANO, pokud hnutí ANO bude mít příležitost takovou změnu provádět.

Tolik tedy na samotný úvod. Ale je třeba reagovat na to, co zde pan poslanec Nacher řekl. Co se týká definice veřejné služby, myslím, že by se neměla oddělovat dvě důležitá tvrzení. To první je to, jak je napsaný zákon z počátku devadesátých let - zákon o České televizi a Českém rozhlasu - a jak vypadá technologický pokrok i vývoj v oblasti médií. Znovu zdůrazňuji to, že charakteristika role médií veřejné služby z počátku devadesátých let byla tehdy opravdu prozíravě progresivní.

Myslím, že vydržela ten test desetiletími, která od té doby uplynula, a myslím si, že je kompatibilní to, aby média veřejné služby prováděla úpravu toho, co je obsahem jejich vysílání a jaké prostředky k němu využívají v technologickém vývoji, a přitom se stále držela dikce toho zákona. To znamená, já jsem přesvědčený o tom, že dneska můžou média veřejné služby využívat internetové aplikace, mohou používat on-line vysílání a stále se drží toho, co je definice veřejné služby z počátku devadesátých let. To je velmi významný rozdíl. A já si skoro dovolím říct, že si trvám na tom, že v tomto ohledu oba ty zákony překonané nejsou a že lze je použít jako základnu, tak jako k tomu o 10 let později se přidaly kodexy obou médií veřejné služby. A zjednodušeně řečeno, technické prostředky nemění smysl médií veřejné služby v 21. století.

Na to navazuje - a znovu si povzdechnu nad tou nenažranou hydrou pana předsedy Babiše - na to navazuje bezpochyby i debata o financování médií veřejné služby.

Určitě existuje dnes v rámci nejen Evropské unie, ale členských států EBU, European Broadcasting Union, mnoho způsobů, jak lze financovat média veřejné služby. Patří k nim poplatky, patří k nim financování ze státního rozpočtu, patří k nim různé daně, které v některých státech jsou. I v rámci těchto jednotlivých modelů se postupně proměňují způsoby platby a nelze jednoznačně vyloučit, nebo nelze vyloučit, není důvod k tomu, aby se vylučovalo to, že se může do budoucna proměnit i financování médií veřejné služby v naší zemi. Já si jenom po těch letech, kdy se touto problematikou zabývám, dovolím k tomu dodat, že financování prostřednictvím poplatků je podle mého názoru správné, funkční, zajišťuje dlouhodobou stabilitu financování médií veřejné služby a nezatěžuje nad únosnou míru občany. Financování ze státního rozpočtu lze zavést. Pak, když pan kolega Nacher hovoří o tom dvojím metru, tak jenom dodám, že na straně jedné lze volat po tom, aby média veřejné služby byla financována ze státního rozpočtu, ale pak není možné tvrdit, jak jste, pane poslanče, prostřednictvím pana místopředsedy, zmiňoval v jiné části vašeho projevu, že bychom měli přistoupit k modelu dálniční známky. To znamená, využívají ti, kteří platí. To tady, pokud bude financování ze státního rozpočtu, tak, jak vy navrhujete, tak jednoznačně platí všichni. Jednoznačně platí všichni. Nikoliv jenom ti, kteří tu službu využívají. Pak neplatí to, co je o dálničních známkách, ten příměr. Ze státního rozpočtu znamená, že z daní placených všemi občany, z daní, které odvádějí firmy, se prostě odebere část, která se použije na financování médií veřejné služby. (Poslanec Nacher namítá z lavice před řečništěm.) No, proto já si myslím, že je to v tom rozpor a dvojí metr.

Takže já jsem přesvědčený o tom, že financování prostřednictvím poplatků je správné. Vůbec netvrdím, jak tady někdy se v těch vystoupeních pokouší někteří kolegové zdůrazňovat, že v jiných členských státech toto neexistuje, nebo že bych to popíral, bezpochyby existuje, funguje. Ale tak zásadní změně musí předcházet nějaká věcně dobře míněná debata, která prostě ve stínu nenažrané hydry se vést nedá. Takhle to... Já vím, že vy to nemůžete přiznat, já vím, že nemůžete ovlivnit to, jak vystupuje pan předseda Babiš, nemůžete jakýmkoliv způsobem oponovat tomu, co on říká, prostě slova o tom, že média veřejné služby jsou nenažranou hydrou, jak zmiňoval v listopadu, že se tam bezhlavě utrácejí peníze, tak pak nemůže být seriózním základem pro to, aby se zásadně změnilo jejich financování. Což je opravdu velká a významná změna, která by vyžadovala nějaký elementární soulad politické scény na takovém kroku.

Ale ano, takové modely financování existují, mají svoje přednosti, mají svoje nevýhody. A já jenom dodávám, že já jsem nenavrhoval žádnou strukturální změnu z toho důvodu, že si myslím, že poplatky jsou ve stávající podobě funkční. A budoucí přestavba médií veřejné služby by vyžadovala určitě hlubší a jinak nastavenou debatu, než se děje v současné době.

Je plně legitimní, a to chci zdůraznit, že jiná než média veřejné služby mají plný nárok na to, aby se k tomu procesu aktivně vyjadřovala. Jenom také připomenu, že náš původní návrh ze září roku 2023 byl podroben velmi ostré kritice ze strany soukromých médií. My jsme následně vedli s nimi mnohaměsíční velmi intenzivní, hlubokou debatu v pracovních skupinách, které vedl můj náměstek Michal Šašek. I já jsem se do toho procesu zapojil. Výsledkem je, bych řekl, významně modifikovaný návrh, ten, který je teď předmětem jednání Poslanecké sněmovny a který už je tedy ve třetím čtení, a také ta takzvaná velká mediální novela není jenom zákonem o České televizi a o Českém rozhlasu ve smyslu nastavení podmínek. Obsahuje řadu ustanovení, která vlastně kompenzují v jistém slova smyslu a v jisté míře to, že se zvýší příjem médií veřejné služby z navýšených poplatků, ať už je to, o čem tady hovořil Andrej Babiš, ať už je to stanovení stropu na sponzoring. My jsme připraveni akceptovat poslanecký návrh kolegů Rudolfa Salvetra a Petra Bendla, takže dojde k obchodnímu omezení obchodního podnikání Českého rozhlasu.

Takže chci jenom zdůraznit, že u toho financování a u té role veřejné služby nebo naplňování veřejné služby veřejnoprávních médií hraje významnou roli zachování stability na mediálním trhu, a to, aby i nadále po této reformě nebyla soukromá média v nějaké nevýhodnější pozici.

Jenom chci zdůraznit, že jsme od začátku jednoznačně odmítali návrhy na to, aby se nedostatečné financování veřejnoprávních médií kompenzovalo tím, že by se významně zvýšil prostor pro reklamu, která už je v současné době omezená, protože to by naopak narušovalo nějakou stabilitu na tomto mediálním trhu, protože soukromá média jsou financována pouze z reklamy. My naopak v tomto návrhu nebo v našem návrhu, ve velké mediální novele do značné míry, nebo ne do značné míry, do nějaké míry omezujeme obchodní podnikání médií veřejné služby jako jistou kompenzaci tomu, když se navýší poplatky.

Co se týká těch memorand, jsou důležitá. Ano, obě jsou textově jiná, prostě to prostředí rozhlasu a prostředí televize k tomu přistupuje jiným způsobem. Je to také z našeho hlediska, pardon, z našeho pohledu velmi vstřícné gesto v tom smyslu, že ten zákon předpokládá, že teprve po jeho schválení, nabytí účinnosti začne na těch memorandech pracovat. My, abychom ukázali, že myslíme zcela vážně to, že na plnění veřejné služby se nebo na vyjádření k veřejné službě se mohou podílet všichni aktéři, naplňujeme tím, že se na těch memorandech začalo intenzivně pracovat už v současné době.

Schválení memorand, respektive to, aby memoranda nabyla účinnosti, se děje podpisem ministra, nicméně klíčové je schválení v mediální radě. Ministr v té naší konstrukci zákona žádným způsobem nemůže měnit obsah toho memoranda, protože tu schvalovací kompetenci má rada toho příslušného veřejnoprávního média. A ten podpis ministra slouží k tomu mimo jiné, aby ministr kultury, který stojí podle zákona v čele rezortu, který je zodpovědný za legislativu v mediálním prostoru, fakticky konstatoval a tímto podpisem řekl, že to memorandum se pohybuje v parametrech zákona o České televizi a o Českém rozhlasu.

Je to možná zdánlivá drobnost, já ji považuju za velmi důležitou. Současně ale je tam nastavena bezpečnostní pojistka, abych tímto způsobem řekl. Pokud ministr to memorandum nepodepíše, tak memorandum prostě není přijato a médium veřejné služby postupuje podle stávající legislativy. Není tam tedy žádný nástroj, který by fakticky zvyšoval roli exekutivy v možnosti tlaku na veřejnoprávní média. Je to velmi pečlivě ošetřeno. Ve chvíli, kdy ministr to memorandum podepíše, memorandum nabude účinnosti, média veřejné služby se mají podle něj řídit a může být důvod k návrhu na odvolání generálního ředitele, pokud to memorandum naplňovat nebude.

Pokud ale to memorandum existovat nebude v tom smyslu, že jej ministr nepodepíše, pak postupují nebo vykonávají svou funkci generální ředitelé podle platné legislativy a nedojde k tomu, že by měla exekutiva jakýkoliv tlak na veřejnoprávní média.

Poslední věc je poměrně citlivá. Já jenom považuju za důležité říct ten kontext toho. Ten takzvaný dopis právníka je podnět, který vzešel obecně z českého prostředí, nebudu k tomu dodávat více, k Evropské komisi ve vztahu k návrhu naší legislativy. To znamená, že pravděpodobně může běžet před Evropskou komisí nějaké řízení, ve kterém bude na straně jedné nějaký subjekt zastupovaný advokátní kanceláři, která se dopisem obrátila na mě, na pana premiéra, na pana předsedu Nachera, a na straně druhé český stát. Tak jenom považuju za významné, že pro účel této diskuse lze používat nějakou míru argumentů a některé prostě mít pro příležitost toho řízení. Bude probíhat řízení, kde jsou dvě strany - může probíhat řízení - a kde bude záležet na těch argumentech, které budou veřejně sděleny. Tak to je jenom k téhle věci. Myslím, že se to projevilo i na tom kulatém stole, kde my jsme jakoby postupovali, bych řekl, velmi korektně, ale na samé hraně toho, co lze i v takové uzavřené debatě říci.

My využíváme pro naše argumentace kromě expertních znalostí mého ministerstva, které je garantem této legislativy, podpůrně také obsáhlé stanovisko EBU, respektive právní služby European Broadcasting Union, tedy té evropské vysílací služby, pardon, unie, omlouvám se, Evropské vysílací unie. A jenom dodám, že podle tohoto ustanovení toto stanovisko podporuje náš právní názor o správnosti postupu v této věci. Protože ta debata se nezužuje jenom na výpočet těch 20 procent, ale především na to, jestli ta legislativa sama o sobě podléhá řízení podle pravidla o hospodářské soutěži. A podle tohoto stanoviska, které my máme k dispozici, s nímž se moje ministerstvo jednoznačně ztotožňuje, ty takzvané úpravy, které se rozdělují na to, jestli jsou, nebo nejsou podstatné, my považujeme za úpravy, které nejsou podstatné z hlediska toho, jakým způsobem se posuzuje tato záležitost v rámci Evropské komise.

Klíčový parametr je především v tom, že se nemění princip financování médií veřejné služby, to znamená, zůstávají poplatky, zjednodušeně řečeno tedy koncesionářské poplatky, zůstávají stejní příjemci financování, nemění se obecný úkol veřejné služby - teď už z toho cituji - a nedochází k ničemu jinému než ke kompenzaci veřejné služby nebo toho, co poskytují média veřejné služby v kontextu dlouhodobého a trvalého podfinancování.

Tak to je asi to, co jsem schopen říct v tuto dobu. Ta RIA je veřejně dostupná dlouhodobě. My jsme jednoznačně přesvědčeni o tom, že nedochází k žádnému - ne přesvědčení, my víme, že nedochází k žádné manipulaci s čísly. Ale jenom chci zdůraznit, že ještě předtím, než se posuzuje ta 20procentní hranice, se posuzují jiné významné skutečnosti, to znamená, třeba jakým způsobem dochází ke změně financování médií veřejné služby, což se v našem případě neděje. Ty konzultace probíhaly, ale my jsme přesvědčeni zásadně o tom, že nedochází k tomu nebo nehrozí to, že by tato legislativa, pokud bude přijata, nabyde účinnosti, byla v rozporu s evropským soutěžním právem i jinými právními předpisy, kterých se toto týká. Děkuju.