Vážený pane předsedající, paní senátorky, páni senátoři,

mně se složitě odpovídá na velmi odbornou problematiku laikům. A omlouvám se za to, co jsem teď řekl. Pokud se jedná o zásobníky, tak zásobníky byly na prodej a to, k čemu došlo, je, že došlo k zásadní změně tržních podmínek. Došlo k tomu, že se velmi snížily marže. Jako provozovatel zásobníků žijete z marží, to znamená v ocenění jednotlivých obchodních modelů došlo k tomu, že ten, kdo je chtěl prodat a chtěl je prodat s nějakým záměrem výnosu, protože pracoval s maržemi, které byly daleko větší.

A ono čím vyšší jsou ceny, tím více se marže zužují, tak očekával nějaký výnos. A výnos očekával, a teď já o číslech prostě nemohu mluvit, ale v řádu několika set milionů eur. A v okamžiku, kdy došlo k prodeji, tak protože se marže snížily, tak ve valuacích, v oceněních jednotlivých investorů se pro ně objevily ceny, které byly třeba o 50 % nižší. V tom okamžiku do toho vstupuje český stát, zahajuje jednání na mé úrovni se svým protějškem na úrovni pana ministra financí, se svým protějškem. A dělá z otázky zásobníků vlastně otázku strategické bezpečnosti nejen ČR, ale Evropy.

Jestli jste si všimli, tak zásobníky, které byly na prodej, tak prodány nebyly a jsou pořád ve vlastnictví společnosti RWE, což je jeden z největších obchodníků s energiemi na evropském trhu. Důvod, proč chtěla tato společnost zásobníky prodat, je jejich dlouhodobá strategie stahování se z trhu s energiemi.

My jsme v té době vyslovili názor, že ani nám není jedno, ani společnosti není jedno, ani Německu není jedno, kdo zásobníky vlastní. A budeme v této věci postupovat společně a koordinovaně. Ale musíme si uvědomit jednu věc, že je to stejně jako ČEZ společnost, která má nějaké akcionáře, řídí se nějakým korporátním právem a ze smyslu toho, co dělá, tak ona prostě nemůže prodat zásobníky jen někomu, protože je jí sympatický. Chce je prodat za nějakou cenu. A do té doby, než jí někdo nenabídne cenu, která jim dává ekonomický smysl v jejich plánech, tak to neprodá.