Stali jsme se členy Severoatlantické aliance, tedy party „velkých kluků“. V té době jsme v tomto ohledu byli ještě v plenkách a do NATO vstupovali sice s nadšením, ale zároveň s respektem a vědomím, že si teprve musíme mezi spojenci vybudovat svou pozici.

Jak roky ubíhaly a naše armáda i díky Alianci získávala potřebné a neocenitelné zkušenosti, odložili jsme ostych a získali jistotu a sebevědomí. Kromě vlajky jsme vztyčili také hlavu. A není to výraz sebechvály a nabubřelosti, ale postoj opřený o reálné činy a schopnosti.

Dospěli jsme. Do NATO jsme vstupovali jako někdo, kdo ochranu potřebuje. Postupně jsme se dostali do pozice, kdy ochranu poskytujeme my jiným, kteří to potřebují.  Proto naše gripeny opakovaně hlídkovaly v Pobaltí a na podzim už potřetí vyrazí střežit nebe nad Islandem. Proto stojíme po boku spojenců v Afghánistánu. Proto aktivně přispíváme do aliančních jednotek rychlé a velmi rychlé reakce. A naši partneři nás berou jako právoplatné, plnohodnotné členy a počítají s námi i na ty nejnáročnější úkoly.

O našich vojácích mluví s respektem a úctou. Když se v loňském roce konalo velké mezinárodní cvičení v Německu, poprvé mu velel český důstojník, plukovník Josef Kopecký. Jak on, tak všichni příslušníci sedmé mechanizované brigády bezezbytku uspěli. Z alianční centrály v Bruselu pak ještě několik týdnů přicházely pochvalné ohlasy.

Češi se prosadili i ve vrcholných funkcích

Ale nejde jen o „svaly“. Čeští zástupci se prosazují už i na pozicích, kde mohou předávat zkušenosti jiným. Více než stovka našich vojáků dnes úspěšně plní úkoly přímo v bruselské centrále nebo na některém z aliančních velitelství. Generála Petra Pavla budou jistě brzy následovat ve vrcholných funkcích i další čeští zástupci.

Do NATO jsme vstupovali v době, kdy se nepočítalo s tím, že by od různých Ješiňáků a Habrováků přiletěl nějaký ten kámen nebo klacek. To se ale změnilo. Anexe Krymu, hybridní válka na východní Ukrajině, expanze Islámského státu a teroristické útoky v Evropě zcela změnily bezpečnostní prostředí. Zareagovala na to Aliance jako celek, ale také jednotliví členové, Českou republiku nevyjímaje.

Rozpočet na obranu po letech „útlumu“ konečně začal růst. Doplňujeme počty profesionálních vojáků, zlepšili jsme podmínky pro příslušníky aktivních záloh, ale také dali lidem možnost připravit se na obranu vlasti v podobě dobrovolných odvodů. Vláda schválila koncepční dokumenty, které armádě dávají jasnou vizi na další roky dopředu. Letos zahájíme řadu velkých modernizačních projektů - za všechny nás čeká pořízení nových radarů, vrtulníků, obrněných vozidel nebo děl. Soustředíme se ale také na osobní výstroj a výzbroj vojáků.

Formální dospělosti, tedy osmnáctin, dosáhneme v NATO až příští rok. Se vší odpovědností můžeme ale říct, že mezi plnoleté členy Aliance jsme se už dávno zařadili. Rostoucí rozpočet, jasná koncepce a vize armády, nákupy a obměna techniky jsou pak jednoznačně příslibem, že „zkoušku dospělosti“ splníme úspěšně.