Takže, jak je všem známo, potřeba mít tady tento zákon, ta už trvá opravdu velice dlouho. Diskutovalo se o tom už mnoho let, než nastoupila tato vláda.

Tato vláda si dala přijetí zákona o sociálním bydlení do vládního prohlášení a do koaliční smlouvy. Nicméně tady celou dobu kvete byznys s chudobou a samozřejmě tento zákon by měl tento byznys postupně, určitě ne najednou, ukončit. Samozřejmě tento zákon je předmětem nejrůznějších dohadů. Spousta lidí na něj má nějaký názor. Když se připravoval, tak vlastně od začátku jsme se potýkali s tím, že na něj máme jako ministerstvo práce, které to nakonec dostalo na starost, my jsme měli jiný názor, jiné názory mělo Ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož gesci problematika bydlení je. A do toho samozřejmě vstupují nejrůznější aktéři typu obce, typu nejrůznější organizace, které třeba pracují s lidmi bez domova, vstupují do toho různá sdružení majitelů družstevních bytů nebo majitelů bytů v soukromém vlastnictví. Ty zájmy jsou velmi protichůdné.

Tento návrh zákona, tak jak je vám předkládán, je výsledkem obrovského kompromisu. Mně se nezdá ideální, paní ministryni pro místní rozvoj se také nezdá ideální zase z jiných důvodů než mně. Spoustě dalších lidem se nezdá ideální zase z důvodů třeba úplně jiných. Ale my jsme se snažili dojít k nějakému kompromisu a konečně tady takový systém, který je normálně běžný v civilizovaných zemích západní Evropy, zavést. To je ten hlavní účel.

V průběhu těch diskusí a připomínek, a těch diskusí bylo opravdu obrovské množství, pak také zazněl požadavek Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv, aby vstup do tohoto systému pro obce byl dobrovolný. A protože moje zkušenost tady v Poslanecké sněmovně je, že co obce opravdu nechtějí, tak tady neprojde, tak jsme jim vyhověli, takže ten systém v tuto chvíli je tedy dobrovolný. Podle mého názoru, stejně jako podle názoru řady jiných lidí, by bylo mnohem lepší, kdyby byl povinný, ale zase, je to jeden z kompromisů, které jsme přijali, aby vůbec tento zákon byl dokončen.