A i přes drobné turbulence má Česká republika díky státotvornosti ČSSD stabilní vládu, která pracuje na tom, aby se lidem žilo lépe. A daří se to.

Dlouhodobě se zabývám školstvím a zajímal jsem se i o školní stravování. Mám tak minimálně základní přehled o tom, jaká část žáků na obědy dochází a jaká ne a proč. Ekonomické problémy rodiny jsou častým důvodem a je správné takovým dětem školní stravování umožnit. Nejen proto, že se může často jednat o jejich jediné plnohodnotné jídlo v daném dni, ale také proto, aby se vinou sociální situace nedostaly na okraj školního kolektivu, což by je poškodilo ještě více. Zdá se to jako marginální problém, ale týká se tisíců a desetitisíců dětí ve školkách a školách. A navíc, podle průzkumů v zemích severní Evropy se dětem, které chodí na školní obědy zlepšuje i prospěch. Všechny argumenty jsou tak jasně ve prospěch návrhu poslankyně Kateřiny Valachové. Jenže ministr školství Plaga byl proti, argumentoval nesystémovostí a vysokým nárokem na státní rozpočet. Jenže peníze do školství a do dětí jsou investicí, takže nejsou v žádném případě vyhozeny oknem. Návrh sociální demokracie na plošné proplácení obědů všem žákům v mateřských školách a na prvním stupni škol základních ale nakonec neprošel. Ani to sociální demokracii neodradilo, a protože umíme hledat kompromis a víme, že lepší je pomoc alespoň některým, když to nejde všem, mají dnes mnohé matky či otcové samoživitelé a další rodiny s dětmi, které jsou v těžké sociální situaci šanci na lepší život pro své děti.

V zájmu státotvornosti koneckonců jednala sociální demokracie i v dalším případě, a sice když ministryně práce a sociálních věcí, mimochodem ta nejlepší, jakou tato země za poslední dekády měla, chtěla zvýšit směšnou a jedenáct let nevalorizovanou částku životního minima. Neuspěla. Ale neodradilo jí to a svůj návrh předloží znovu a bude tak dlouho vyjednávat s ministryní financí, než dosáhne svého, a tedy sociálně-demokratického cíle. Sociální demokracie se ve vládě s koaličním partnerem neuráží, nedělá naschvály a chová se slušně, ačkoliv přitom zároveň dovede tvrdě vyjednávat a rozumně argumentovat ve prospěch potřebných návrhů ze svého portfolia.

To je asi i důvod, proč má zejména ministryně financí Alena Schillerová velkou zálibu v soutěžení a přetahování se s Janou Maláčovou o to, která z nich se na prosazení toho či onoho zasadila a zasloužila více. Jestli ta, která to navrhla, vyargumentovala a mediálně prezentovala, tedy Jana Maláčová, nebo ta, která se skřípěním zubů její argumenty uznala a přiznala, že v rozpočtu na program sociální demokracie peníze jsou, ne že ne. My to víme, je potřeba, aby to věděla i veřejnost. Za úspěchy a za prosazování rozumného levicového programu zaměřeného na rodiny s dětmi, seniory, zdravotně či sociálně znevýhodněné či na matky samoživitelky se nemusíme stydět. Myslím, že veřejnost si naší práce začíná všímat.