Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená paní ministryně, vážení páni ministři, já se nejdřív vyjádřím velice stručně k tomu našemu návrhu na zamítnutí zákona ve třetím čtení. My se domníváme, že tento zákon, tak jak je koncipován, povede za prvé ke zdražení realitních služeb pro koncové spotřebitele v době vysokých cen nemovitostí, za druhé povede ke snižování konkurence v realitních službách a za třetí se tam objevují prvky převádění odpovědnosti za stav nemovitosti od vlastníka a prodávajícího na toho zprostředkovatele. Podle nás žádná regulace nezajistí solidnost a poctivost jednání a žádná regulace nedokáže popsat všechny životní situace, ovšem každá regulace přináší nové nerovnosti a nespravedlnosti.

A proto mi dovolte, abych se nyní věnoval svým pozměňovacím návrhům, které se snaží aspoň částečně napravit nespravedlnosti, které tento zákon přináší. Prvně bych vás požádal, abyste se soustředili na § 12. V § 12 se objevuje velmi nepříliš obvyklá věta v českých zákonech, a to je, že zprostředkovatel díky své odbornosti o něčem měl vědět a tak by měl toho klienta, toho spotřebitele, informovat. Podle mého názoru je skutečně takto formulovaný paragraf převedením odpovědnosti za stav prodávané nemovitosti z vlastníka na prodávajícího a na realitního makléře. Formulace, že o něčem realitní makléř měl vědět, je příliš vágní a jak jsem řekl, není příliš obvyklá. Z mého pohledu až tak nevede k ochraně spotřebitele, ale naopak ve spotřebiteli vyvolává falešnou představu, že realitní makléř je stoprocentně o všem informován. Ale to nezávisí přece pouze na kvalitě toho makléře, ale na tom, jaké informace prodávající o té nemovitosti makléři řekl. A mluvím třeba o skrytých vadách. Po realitním makléři podle mě nemůžeme objektivně chtít, aby podal i skryté vady nemovitosti, o kterých mu prodávající neřekne. Představte si situaci, jak má ten realitní makléř vědět o tom, že při přívalovém dešti zatéká pod okny, když tu nemovitost přebírá a prodává v suchém létě? Jak má vědět, že v zimě nějaká stěna promrzá, když to prodává v suchém létě? To mu musí říct ten prodávající. Tady se podle mě velmi zaměňuje odpovědnost toho, kdo vlastní tu nemovitost a kdo je na kupní smlouvě prodávajícím a kdo je pouhým zprostředkovatelem. A já se obávám, že v případě nějakých sporů se bude prodávající vyviňovat na úkor realitních makléřů a díky tomu dojde k nárůstu soudních sporů.

Já se domnívám, že svým pozměňovacím návrhem nesnižuji informační povinnost realitního makléře, naopak, kromě veřejných seznamů rozšiřuji toto ustanovení i na veřejně dostupné údaje. To znamená například, aby věděl nejenom, co je napsáno v katastru nemovitostí, ale to, že třeba rada města má záměr změnit územní plán, má nějaký záměr v okolí té nemovitosti, nebo společenství vlastníků jednotek, kde se nachází bytová jednotka, má záměr vzít si úvěr a má záměr třeba zvýšit poplatky do fondu oprav. Nicméně místo velice obecné a zneužitelné fráze, že o něčem měl realitní makléř vědět, navrhuji nahradit toto tím, že realitní makléř si vyžádá od prodávajícího prohlášení o nemovitosti, už dneska realitní makléři používají kartu nemovitosti, tedy aby měl od prodávajícího veškeré informace. Z toho pak bude zřejmé, jestli o něčem informoval prodávající, o těch skrytých vadách, pak to jde samozřejmě za tím makléřem, pokud informoval. Pokud neinformoval, tak to jde za tím prodávajícím.

Já jsem přesvědčen, že tento pozměňovací návrh nevede ke snižování ochrany spotřebitele, ale nevede také k vyvolávání nadměrných a neoprávněných očekávání a budování slepé důvěry na straně spotřebitele o tom, že makléř je vždy a v každém směru stoprocentně informován od prodávajícího. A také ten můj pozměňovací návrh, jsem přesvědčen, nevede ke snižování informačních povinností zprostředkovatelů, naopak je rozšiřuje o veřejně dostupné údaje a zpřesňuje to, co se týká stavu nemovitostí a skrytých vad. Chci vás požádat o zvážení podpory tohoto návrhu.

Můj další pozměňovací návrh se týká pojištění. Já ho předkládám ve dvou variantách. V České republice, všichni víme, je praxe, že mnoho makléřů spolupracuje na smlouvu se zastřešující realitní kanceláří a obchody uzavírá jejím jménem a na její účet. Návrh paragrafu o pojištění předpokládá, že pojištěn musí být každý realitní makléř a zároveň i realitní kancelář. To z mého pohledu vede ke kumulaci nákladů na uzavírání pojistek, ale případné plnění pojistky bude pouze jediné, a to z pojistky toho, kterým jménem a na který účet se obchod uzavírá. Domnívám se, že kumulace nákladů z pojištění vede ke zvýšení nákladů, které v konečném důsledku budou zase opět převedeny na spotřebitele, ale nevede ke kumulaci plnění, tedy ke zvýšení ochrany spotřebitele. Představte si zase příklad. Představte si průměrnou kancelář řekněme s deseti realitními makléři, kteří s kanceláří fungují na smlouvu, to znamená je tam náklad na pojištění jedenácti pojistek, ale plnění bude pouze z jedné. Jsem přesvědčen, že spotřebiteli záleží na tom, aby měl pojištěný svůj obchod, ale ne to, aby se kumulovaly náklady.

Proto jsem předložil pozměňovací návrh ve variantě I, který v případě, že makléř neuzavírá obchody sám za sebe, ale jménem realitní kanceláře, pak povinnost pojištění zůstává na realitní kanceláři, ale vyjímá z té povinnosti realitního makléře, aby se ty náklady nekumulovaly. S tímto absolutním zrušením nevyslovilo souhlas Ministerstvo pro místní rozvoj, proto jsem přišel s variantou II, která je na půl cesty a snižuje pojistky pro ty makléře, kteří uzavírají obchody jménem realitních kanceláří, na 50 %, takže vidíte, že je to skutečně na půl cesty.

Já bych chtěl poděkovat u toho posledního návrhu paní ministryni za neutrální stanovisko a hospodářskému výboru za kladné stanovisko. Děkuji za pozornost.