Vážené senátorky, vážení senátoři, děkuji za tu příležitost tady vysvětlit a obhájit tu změnu zákona, kterou zařazuji do toho ranku ochrany spotřebitele, které se věnuji i mimo politiku i v politice.

Jakkoliv jde o změnu občanského soudního řádu, jde o změnu velmi drobnou, kterou vysvětlím i na konkrétním příkladu. Jde o posílení mimosoudních orgánů neboli také správních orgánů, na které se spotřebitelé obracejí dnes. Všichni jsme za to rádi, protože jsou tam jednak nějaké pevné lhůty, jednak je to bez poplatků, jednak chceme odbřemenit soudy od banálních sporů, zejména od sporů, které jsou, řekněme, odborného charakteru. Ty mimosoudní orgány a správní orgány jsou ČTÚ, ERÚ či finanční arbitr. Ta změna, se kterou já přicházím, ta vlastně říká, specifikuje přesně to, aby v momentě, kdy ten spor později skončí i přesto u soudu, aby ten soud musel pozvat ten mimosoudní nebo informovat ten mimosoudní orgán.

Dnešní praxe je totiž taková, dámy a pánové, že ten spotřebitel skončí před soudem, ten soud nemusí, může, ale nemusí ten mimosoudní orgán informovat o tom, že běží soud. Ta praxe je taková, že oni o tom prostě neinformují, tudíž ten, já jsem to dával i včera na ÚPV, tady u vás příklad, tudíž ten finanční arbitr se vůbec nedozví, že běží nějaký soud, který se ale týkal jeho předchozího rozhodnutí. Tady připomínám, že před tím soudem je žalován ten klient, ten spotřebitel, ten se tam musí hájit, a začíná to úplně od nuly. Jak z logiky věci vyplývá, on, přestože má u sebe to rozhodnutí toho finančního arbitra, i přestože tam mechanicky přečte třeba důvodovou zprávu, není schopen to obhájit tak dobře, jak by byl schopen to svoje vlastní rozhodnutí obhájit ten mimosoudní orgán.

V tom návrhu, já to vysvětluji takhle složitě, ale v tom návrhu je to, že to, co je tam dnes, kdybych vám to přečetl, vy to máte ve svých materiálech, to, co tam je dnes, se precizuje tímto způsobem, že dnes je tam napsané, že soud doručí správnímu orgánu, který o sporu nebo o jiné právní věci rozhodl, umožní mu, aby k žalobě písemně vyjádřil... Umožní mu. Ale jak říkám, v praxi se tak opravdu neděje. My jsme měli několik jednání ÚPV i podvýboru pro ochranu spotřebitele. Jak zástupci finančního arbitra, ČTÚ i ERÚ potvrdili, že se to dozvídají náhodně nebo od toho spotřebitele.

Nově tam je: „vyzve ho, aby soudu v určené lhůtě oznámil, zda v řízení bude uplatňovat práva dle věty druhé, jinak práva v řízení uplatňovat nelze. Správní orgán může v řízení předkládat písemná vyjádření, nahlížet do spisu, být vyrozuměn o nařízeném jednání a žádat, aby mu bylo při jednání uděleno slovo,“ atd.

To znamená, že tam to je explicitněji popsáno, to, že v momentě, kdy ten spotřebitel se nakonec stejně dostane před ten soud, tak aby ten soud musel to oznámit tomu správnímu orgánu, který rozhodl před tím, a tudíž měl ten správní orgán možnost se obhájit. Tady já zdůrazňuji, protože ta debata se vedla velmi detailně v Poslanecké sněmovně, že to postavení toho mimosoudního orgánu je neutrální. Byť já to považuji za ochranu spotřebitele, protože většinou před soudem se dostávají případy, kdy ta instituce prohraje a jde k tomu soudu. V momentě, kdy prohrává spotřebitel, tak už k tomu soudu potom nejde. A ten mimosoudní, ten správní orgán hájí nikoliv toho spotřebitele, ale hájí to svoje rozhodnutí. Proto já říkám, že to je neutrální. Tak tolik jenom na vysvětlenou. Ten druhý hlavní důvod, který mě k tomu vedl a mé kolegy, kromě toho postavení spotřebitele, je to tito, je nějaká informační báze. Tady jde o to, aby ten mimosoudní orgán se vůbec dozvěděl o tom, že tady rozhodl soud. A znal nějakou tu soudní praxi. Dneska se to vlastně nedozví. On se to dozví ex post. A dál rozhoduje v podobných případech obdobně. A to samé zase naopak, aby soud slyšel názor profesionála v té oblasti. Takže potom, kdyby náhodou to někoho více zajímalo, tak někde v archivu vám určitě najdu rozhodnutí finančního arbitra, velmi detailní, na 16 stránek odborně zdokumentováno. A naproti tomu rozhodnutí soudu, které je úplně opačné na dvě tři stránky. Aniž bych se chtěl někoho dotknout, prostě v momentě, kdy tady máme specializované správní orgány, jak jsem řekl ty příklady ČTÚ, ERÚ, Finanční arbitr, tak my přece chceme, aby ti spotřebitelé se obraceli tímto směrem, když mají problém s platební kartou, s vyúčtováním u energií nebo operátora, nikoliv aby šli normálně k civilnímu soudu. Tolik tedy vysvětlení této v zásadě drobné změny. Já jsem rád, že to doputovalo až do Senátu, byť to v zásadě byla poslanecká iniciativa. Já vám děkuji za pozornost.